...toulala se a hledala v sobě prostory dosud nepoznané, hluboké, plné světla... zkoušela, kam až se dá dojít, ale přeci pořád jen tuším... potkávala srdce větší než rozpětí orlích křídel... s deštěm pršela a usínala... v očích bolela, s chtivostí všechno si zapamatovat, obejmout... prožít, být tam a ne jen u toho... a snad aspoň střep zůstal, který přetrvá déle než skutečnost sama...
...v úžasu se utápěla...
