Povalovala jsem se Mezi smrky, na slunku si vyhřívala hřbet a do toho si užívala vybraných laskomin, bez nichž by žádný festival (v tomto případě "festival":) nestál za nic. Přesně ta situace, jak o třičtvrtě na deset na dědině naběhnete s kocovinou jako bič do místního pidiobchodu, těsně před tím, než vám definitivně zavřou, a všechno se vám zdá úplně nejlepší, tak uvalíte spoustu peněz a berete to. Pak na sebe zpravidla nejde nic moc namazat, ale vám to vůbec nevadí, protože přesně takhle to dává smysl.
Odvezla jsem si domů kroj, z nějž mám nějvětší radost, a poznání, že v Brně se všechno odvíjí od jednoho kdysidávného privátu v Žabinách a pak už se to jen točí v nenápadných kruzích.
Video z happeningu bohužel ještě nikde není, tak alespoň pár dost nekvalitních fotek znovuobjeveného tradičního kyjovského kroje (kordulka bohužel zůstala ve mlýně):
*chudší vrstvy mají kroj vylupaný, třeba jako já, bohatší pak naopak*
Ranní cesta po kolejích byla nádherná, stejně tak spousta letmých setkání, rozutíkání se, srdce stesk a chuť třešní na jazyku.
V noci mi přišla rozčilená zpráva od Bj, že moje první životní láska se žení a že se to dozvěděla od babičky místo od něj. Tak mě asi na půl minuty napadlo co by kdyby a pak jsem se jen pousmála a zahřálo mě, že všechno je tak, jak má být, že to bylo krásné a teď je to krásné jinak a že z toho mám vážně radost. Docela pocit k nezaplacení :).
Mám vyhlídnutý další brněnský neon, jednou nebudu doma svítit ničím jiným*
