Je mi krásně *

Když jsem přijela domů, tak jsem se po prvotní euforii nestíhala divit - všichni řeší úplně divné "problémy", věci, které nemají s opravdovým životem vůbec nic společného. Po měsíci na Banátu mě to opravdu hodně ubíjelo a chtělo se mi dost brečet (jenže to se veřejně pořád ještě stydím). Je pravda, že největším banátským problémem jsou teď brambory - jet na pole nebo nejet?

Typický Banáťan č.1.: "A nebude to mokrý? To bude stejně ještě mokrý."

TB č.2.: "Nee, no možná trochu. Ale co bys chtěla, vždyť to zase hnedle uschne a pak do toho tou kraclí už nekopneš!"

TB č.1.: "Nýčko se to bude ale lepit, jak to bude mokrý... A vy jedete?"

TB č.2.: "No jo, my jedem."

TB č.1.: "Hm... Franto, tak voni jedou! Tak pojedem taky?!"

A kdyby nejeli, tak nemají brambory a je to vážně průser - protože by nebylo v zimě co do pusy. U nás už nikdo brambory neřeší, protože bysme se jima mohli koulovat, a taky neznám nikoho, kdo by dřel tak fyzicky náročně, jako tyhle lidi... kteří mají přes všechnu tu námahu pořád tolik vnitřní síly. Paradoxně mi v Čechách spousta lidí přijde mnohem víc vnitřně vyčerpaných... snad ze sbírání odlesků blahobytu...?

No ale jasně, že vůbec ne všichni! :) A tak mě poslední dva dny zase hrozně nabily a je to krásný. Zase jsem si uvědomila, kolik kolem sebe mám úžasných lidí a jak mi dokáží otvírat oči, za což děkuju pokorně *

Třeba když teď čtu souhrně Klokánkův deník Mother India, tak mám pocit, jako by seděl vedle mě a úplně cítím, jak k sobě i přes všechny ty hory, vody, mraky a odlišné vůně máme blízko. A čtu to pomalinku a jsem v každé řádce, před očima mi běhají obrazy a já si užívám svou-klokánkovskou pouť Indií *A je úplně jedno, že sedím ve vlaku Ústí - Praha...

A nebo neuvěřitelných 5 hodin s Venouškem, které byly tak silné, až jsem se pak musela několikrát pořádně nadechnout... a nechat to v sobě usadit. A pořád to ještě vibruje a tak radostně poskakuje a chce se z toho hrozně smát :).

A až se sejde v pondělí celá naše olomoucká smečka... tak to si teď ani nedokážu představit, ale už mám na krajíčku :))

...já vás mám tak ráda, je v tom neuvěřitelná síla...

asi tygří :)

*