Hodně pod kůží

Je tomu přesně 365 dní od státnic. Bylo to ďábelské tempo - 4 předměty za 16 dní. Poslední týden tři šoky denně a na snídani slivovice, zažít sedm západů a východů slunce za sebou, spánek od 11.00 do 14.00 a šou mohla pokračovat, olalá! Netuším, jak jsem to ustála. Myslím, že jsem opustila své tělo a pak se do něj dalšího čtvrt roku zase pomalu vracela. Sny této noci se točily kolem církevních otců, trojjedinosti boží a dalších neuchopitelných věcí. (Pamatuji si i sny, které se mi zdály noc před maturitou.) Mocná úzkost, že jestli  si něco z toho vytáhnu, můžu hodit ručník do ringu. To bylo v zasněžené Olomouci. Ráno, cestou do školy, to všude  děsně klouzalo a my se za chůze učily poslední otázky.

A já jsem tiše spoléhala na to, že štěstí bude při mně, protože jsem večer předtím potkala v podchodu tygra.

Zlatý zkouškový! :)
(s litry kávy a electro swing fever, s volností ducha - nesvatého)