* * * a půl

Sny dnešní noci naprosto skvělý. Včera jsem usínala s hlavou v Gruzii a u holek, protože TO je neopakovatelný a když už TO nemáte, vzpomínky (a srdce) můžou i hořkosladce bolet. A pak přišly a s nimi i satisfakce.

Stály jsme na poušti ve velkém trojúhelníkovém výřezu, který byl součástí kruhu, za nímž v některých místech končil svět (možná to byl velký medovník). Po pravé ruce, skoro na dosah od nás, byl výřez tak trochu slumové Indie. Nalevo pak kousek Egypta s vembloudama pyramidama a vším, co k němu patří. Mezi nimi  nekonečně hluboká zaprášená propast a nikde žádné nebe. Indie nám přišla zajímavější, a tak nejdřív tam. Byla čarokrásná i v těch prostých odstínech hnědé. Pak zpět do trojúhelníku a odtamtud do Egypta. Taky asi dobrý. Všude to mělo charakter pouště, ale ne jako třeba Sahary, spíš takový ten americký západ říznutý Pákistánem. Nejvýrazněji si pamatuju Káčiny vlasy v copu, Téřinu zelenou halenku a cígo v ruce a pak velbloudí hlavu, co jsem ji měla pořád u té své... asi jsme se kamarádili. Oba dva jsme měli na hlavě barevný šátek.

střih

Natáčení milostné scény. Intimita těl, drobné polibky na mužská záda a ruce šmejdící všude možně. Neudržel se a prudce mě políbil. A tomu přihlížející a velmi nas*aný Té, který tam byl navíc. Překvapila mě podoba mužovy tváře, když se otočil. Teď už bych ho zase nepoznala.

střih

Vycházím z malého hliněného domu a na okraji skříně sedí obrovská, tak třiceticentimetrová kobylka. Divně se na mě dívá. Když vyjdu ven, začnou na mě ty velký potvory útočit, ale jsou plastový, bílomodrý a trochu s metalízou. Na druhý straně dálkovýho ovládání není nikdo, kdo by tomu udělal přítrž. Naštěstí po jednom plácnutí padaly na zem jako obyčejný český mouchy. 

střih

Zima na čepice a tlustý bundy, ledové moře, velké lodě, záliv, občas vykukující tráva, silní chlapi, tuleni a tučnáci. A přitom jsem podle mě pořád tak trochu viděla na tu poušť, na ten trojúhelník.

střih

Měla jsem psa. Myslím, že byl černej, hladkej a měl krásný oči. Smál se.

fragmety. těším se, až se tam zase vrátím.

PS: Přála bych si umět zhmotňovat sny jako ta holčička v Bibliotheque Pascal. Alespoň některé...*