Rumunsky zivot nabira na obratkach, ale asi ne tim spravnym smerem :). I kdyz jaky je vlastne ten spravny...? *
Prace se stala druhoradou. Neni to nase vina, proste ji pro nas nemaji, tak co se budeme porad doprosovat, ze? Taky mame nakou tu svoji uroven preci :). Ale stala se vec, ve kterou jsme uz ani nedoufaly - dostaly jsme povolenky do ubytovaciho centra pro uprchliky, juchu!! Tak tam dnes poprve jdeme u prilezitosti Velikonocni party. Tesim se moc, ani netusite, jaka je to fuska potkat v Rumunsku uprchlika :).
Zjistily jsme, ze Bukurest je mesto opravdu nevhodne k ziti. Ja osobne to tu pomalu zacinam dost nesnaset - obcas vic, nekdy min... ale dohromady hodne. A asi nam to tu ani moc neprospiva - jeste nikdy se nestalo, ze bysme byly vsechny tri zdrave a vlastne se malo kdy stane, ze bysme byly zdrave aspon dve. Tak si navzajem predepisujem leky - Médecins Sans Frontières :).
Lecime to taky tim, ze se snazime vyletovat jak jen to jde (+ slivovici). Vsude, kde jsme zatim byly, to bylo minimalne o 150% krasnejsi nez v Buku (no, v Suline mozna jen o 75%) - obcas to az boli :). Co me tu opravdu vzdycky dostane do transu jsou hory... Fagaras... i ty mensi, treba v Sinaie... nadhera. Rumuni maji opravdu prekrasnou prirodu, akorat na vsem lezi neprustrelna vrstva odpadku... byva nam z toho vazne lito. Asi si zalozim nakou NGO zamerenou na environmetalni vychovu v Rumunsku :).
Ale kdyz se to tak vezme, stale se tu mame fajne :). Lide jsou na nas hrozne mili, slunko hreje skoro letne, objevuje se posezeni na zahradkach, zazily jsme rumunske Velikonoce (!!), obcas zmokneme, cest je pred nami jeste mnoho... a na strycka Leonarda si taky nestezujem :).
...a pak prijde Banat... skoro sen...
*
