9. února 2010

kolik trnů se vejde za nehet

Myslela jsem že koně jako každý večer klopí hlavy v úzkých ulicích Prahy a mezitím... jen podpadky hlučnější než osm kopyt. Dunění zarážející hřebíky do té nejposlednější chlopně jinak zející bezbřehou prázdnotou... a mimo choulení se do sebe není úniku

...musí to mít konce, a jestli ne, rozpůlí mě hrany dne a noci vedví...

diamantovým hrotem*