Protoze nemame pracku ani zadnou jinou moznost, kde si vyprat (mozna na ambasade, ale vozte tam igelitky se spinavyma gatkama), sly jsme se vcera zeptat na vysokoskolske koleje, zda oni nemaji verejnou pradelnu. Nemaji, ale pani, co nam prekladala, se pak zamyslela a rekla, ze pokud chceme, pomuze nam a muzeme si vyprat u ni :). Tak jsme za hodinu nabehly pod jeji okno a kricely "Marga, Marga" (jeji jmeno), ale ticho po pesine. Staly jsme tam v domacim oblecku, s igelitkama a bonbonierou v ruce a rikaly si, ze nas pekne vypekla. Ale ba ne, za chvili se vynorila zpoza rohu a pozvala nas dal. Bobnieru nechtela, tak jsme ji snedly my. Bydli v uplne stejnem byte jako my - kobka pro jednoho cloveka. Takhle jsou navrhnuty vsechny budovy v nasem okoli. Docela depresivni. Byla vazne moc mila, ale radeji jsme rekly, ze prijdeme za hodinu, az bude doprano. Jak jsme rekly, tak jsme i udelaly, ale doprano jeste nebylo. Navic jsme ji prepadly v zupanu, coz nam bylo trochu trapne. Ale pekne jsme si s ni popovidaly a nakonec nam nabidla, ze si u ni muzeme prat kazdy tyden. Tohle by se nam v Cechach nestalo :).
Doma jsme rozvesily snury jak to jen slo, takze nase urpchlicka image je dokonala (pocet m2 + vsude se susici pradlo) :)))
Doma jsme rozvesily snury jak to jen slo, takze nase urpchlicka image je dokonala (pocet m2 + vsude se susici pradlo) :)))
