Prasátkovo pochrochtání

Čtyři dny strávené na horách byly asi nejlepší předodjezdový relax, jaký jsem si mohla dopřát :) Chata, naštěstí už ne přeplněná, ale pouze plná milých lidí, skvělé hudby, nálady, tance, smíchu, sauny, jídla, pití, pokouření,... byla naprostý ideál! :)) Ranní vstávání nám šlo všem stejně (pravda, Venďákovi o trošek líp), tempo snídaně a vypravování některé už přivádělo k šílenství (nabušení běžkaři nefalšovaně zkuhrali), ale dycky se nám to nakonec povedlo. Jen to počasí nic moc, ale tak dělali jsme jako že nic a poježdění bylo dobré. Dneska jsem si šla nechat vyvolat fotky a budou až v pondělí... což mě nefalšovaně mrzííí :(.

Asi proto, že jsme ve škole teď vůbec nestrávili týden úplně nadarmo a všichni máme spoustu času na vyřizování věcí potřebných k odjezdu, musím ještě zítra jít na praxi do pečovatelské služby. Bojím se toho jak čert kříže, páč mi paní dnes do telefonu řekla, že mě bude opravdu potřebovat, protože si nevezme ani sestřičku... Úúúúúú, já někoho pozvracím, já už to vidím. To bude trapné, tak trapné... Můj děs ze všech tělních nedostatků (počínaje odřeninami) není totiž ani trochu nefalšovaný a jestli na mě někde vyjukne ňáký dekubit nebo něco podobného, tak to se mnou asi švihne. Co by člověk pro praxi na Banátu neudělal... :).

Jinak velký ftip se stal realitou. Onen byt, menší než můj pokoj doma, bude opravdu naše útočiště po 9 týdnů. A to nejveselejší, jako že je v té výměře započítaná i koupelna a záchod, je taky pravda. Už se asi fakt jen radši smát :))))). A ze školy nám půjčili notebook, ve kterém je zabudovaná web kamera... co si o tom myslet :).

...always look on the bright side of life :)...

Všechno je před námi...

Nebylo teď moc času a když už se našel, tak zase nepřicházela chuť psát. Ale dnes snad i ano... :)

Novinky z Hané: Všichni jsme úspěšně pokořili zkouškové, čímž se nám otevřela cesta do zahraničí. Jedeme se otrkávat do celého světa. Evička už je v Ugandě a v průběhu následujících 14 dnů se my zbytci postupně rozjedeme na Slovensko, do Holandska, Gruzie, Rumunska, Turecka, Indie, na Jamajku a do Kosova. Tak jsem zvědavá, jak moc se otevřeme světu a na kolik se otevře on nám... Ty bláho, banda absolutních lůzrů jede na výlet :)).

Já s Lefíčkem a Kristotelem míříme do Românie, to bude cesta století :). Doposavaď šlo všechno zařizování hladce, organizace, ve které budeme pracovat, vypadá výborně, ale... nemůžeme sehnat ubytování v Bukurešti. Ač se to zdá dost v pohodě, je to vážně těžší než jsme předpokládaly. Ale řiďme se heslem: "Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř!". A tak se objevila první nabídka - na jednopokojový byt o výměře 20m² za 360 Euro na měsíc, chochóóó :)) Fór je v tom, že to fakt asi budem muset vzít. To už svádí jen k tomu koupit si web kameru a reality show je na světě :). Ještě že se tomu dokážeme smát :)).

Vedlejším příznakem odjezdů je maximální smutek z odloučení našeho třídního klanu, takže se loučíme při každé příležitosti. Jednou z nich byl páteční výlet do sklípku v Dolních Bojanovicích, kde se skoro všichni vykejdli už při koštovačce, takže v 10 večer už jsem spoustu lidí vůbec nemohla najít... A ráno taky ne, páč se mě nikdo nesnažil vzbudit a většina prostě odjela - no sprosťárna největší. Oficiální rozlučka je teď v úterý... uuuuaaaajjjíííí..... ten život je vážně tvrdej! :)

V následujících dvou týdnech si ještě se stihnu odskočit na pár dní na hory, pak se budu pečlivě supervidovat a poté už na mě bude čekat nažhavený rychlík č. 375/732/375, který mě ve 23:02 odveze z Prahy přímo do Bukurešti... do země transylvánských tajemství, cikánské muziky a nebezpečně silné cujky...

...a když ne všechno
tak aspoň to co z toho zbylo...

Pampadadadadáááá!! :))

Můj drahý zelený notýsek slaví první rok života - juchůů, pííííssssk, tlesk tlesk, muck...:) Šikovné tygří mládě to je... takový samorost.

Mám jej moc ráda, ale paradoxně plní funkci, která se mi vůbec nelíbí, ba mě docela štve. Ti, kdo jej čtou ví, jak se mám, co dělám a bla bla bla, aniž by mě viděli, ale není tu žádná zpětná vazba... takže já nevím nic. A to je teda dost na prd. Co s tím uděláme...? Pojďme se víc scházet, prosííím :)). Já chci taky vědět všechno... nebo alespoň něco *

A tady, tjadadý tjadadá, pořádně vypečený narozeninový dort :)