Fly as high as possible... and beyond

...Beyond the horizon of the place we lived when we were young
In a world of magnets and miracles
Our thoughts strayed constantly and without boundary
The ringing of the division bell had begun
Along the Long Road and on down the causeway
Do they still meet there by the cut
There was a ragged band that followed our footsteps
Running before time took our dreams away
Leaving the myriad small creatures trying to tie us to the ground
To a life consumed by slow decay...

Zbrojnice v 9 večer je charakteristická tím, že každý už kouká úplně někam jinam než do knížky nebo do zářícího monitoru. Někteří čtou noviny, jiní bez okolků šlofíkují, zbytek čumákuje po procházejících zbytcích. Ti prozíraví a moudří šli již dávno domů. Smrdí to tu dychtivostí zachytit ještě něco málo mizivé moudrosti než to tu pohltí tma. Všude samé oko naznačující "za chvíli zavírají, pojďme někam na pivo". Ale k tomu se tu nikdo nikdy neodhodlá.

A já čekám na Alžbětku. Kde je ta holka jedna?

Hlavně ne písničku, jen to ne...

Jak mám přesvědčit sama sebe, že se mi ta bakalářka chce psát, když se mi ve skutečnosti ani malinko nechce? Uuuuuíííííííííí..........

Poraďte...

A táhne mě to domů, nejvíc, pro foťák, ale ten Aussig je tak z ruky... koho to napadlo položit jej tak na sever?

Tak takhle píšu seminárku :)

Tohle sfouknu levou zadní, říkam si...

...leč po chvíli si uvědomím, že vím zase kulo hulo!

Tož snažím se snažím, napínám mozek o sto šest!!

Jak je ovšem vidno, výsledek je naprosto opačný!

Brumbly brumbly, co teď s tím, honí se mi hlavou...?

Ale to by bylo, abych já na něco nepřišla!! Muhehe!!! :)))