4. října 2010

Mythomania

Tak jo, dohnala mě k tomu nemoc, protože už opravdu nevím, co mám takhle ve tři ráno dělat... když si lehnu, dusím se, když si sednu, dusím se míň... a i to mi stačí víc než dost. Pekla. Je to v řiti, vžďyt já jsem pořád nemocná... Zajímalo by mě, kde je zakopaný pes, a hodlám to odhalit. Psyché jedno vykutálený... a vůbec, jsem fakt jak invalida, to je konec. Stydim se.

No a co jinak...

Po hrozně dlouhé době nejsem nachystaná na podzim. Jak ho miluju, tak letos ho nějak nejsem schopná vstřebat. Kavkaz byl prostoupený sluncem a tady už chlad zalézá pod kabátek... ujíždím tomu na kole, ale ne vždy se úplně zadaří.

Ale mám skvělé nové staré kolo Rex Super a zatím nám to spolu šlape jedna báseň (ťuk ťuk - tuk). A taky osobního kolového servismana, který je snem každého diletantského cyklisty takže co víc si v tomto směru přát :).

Ty jo, ono ani to psaní na moc dlouho nevydrží...

No bylo by o čem, ale to už by zase byl moc velký šupec na takovou pozdní hodinu...:)