Včerejší večer na Traubce měl něco do sebe. Něco dost... Bylo to sbližování se s nejdražším(i), kupodivu tak vzácné... A taky dvě sekvence, které se mi zavrtaly pod kůži.
První pravda a nic než pravda ke mně přišla ve chvíli, kdy jsem na záchodě s příběhem měla možnost vyslechnout vše, o čem se diskutovalo na baru... a na výrok, že "Facebook je sociální síť plná asociálů.", nešlo jinak než souhlasně spláchnout...:)
...f..í...í...í...
...p...o...t...é...
...dlouho nic...
...až...
...moment // mžik // oka-mžik a jeho křehkost obsažená v odrazu zlatých stínů od stínidla staré lampy a slovech: "Až budu umírat, budu plakat..."
...f...o...u...k...
*
První pravda a nic než pravda ke mně přišla ve chvíli, kdy jsem na záchodě s příběhem měla možnost vyslechnout vše, o čem se diskutovalo na baru... a na výrok, že "Facebook je sociální síť plná asociálů.", nešlo jinak než souhlasně spláchnout...:)
...f..í...í...í...
...p...o...t...é...
...dlouho nic...
...až...
...moment // mžik // oka-mžik a jeho křehkost obsažená v odrazu zlatých stínů od stínidla staré lampy a slovech: "Až budu umírat, budu plakat..."
...f...o...u...k...
*
