Útržky nálad lehký jako pírka ptáků, ale já jsem poslední dobou tak lenivá si je zaznamenávat, že je radši (s malou lítostí) rovnou zapomenu. Natož najít chuť~čas~energii na virtuální otisky...
Je léto. Prázdniny. Ty jsou ale už rok mám pocit, jupijou. Můj největší problém v tuhle ještě pořád pyžamovou chvíli je, jestli si mám tu plstnatou kouli na hlavě, co jí tak dvakrát do roka můžu říkat i vlasy, snažit umýt, nebo ji z fleku ostříhat nůžtičkama na nehty. Tygr&rybník!
Je v pořádku, když jsou prázdniny a člověk má celý diář zapráskaný - sice jen samou zábavou a kefárnou - a říká kamarádům, že do poloviny září nemá jediný víkend volný a pak že jede na rok pryč, tak ať přijedou na pivo kafe wafle? Jaká je z toho cesta? Vzdát se kavarány jako toho nejmíň důležitýho? Mám? Chci? Nechci. Kde si kupujete čas? Kde koupila Hermiona ty hodinky?*
Boskovice boží, potkala téměř celou svojí blízkou Prahu, program vlastně ani nestihla zaznamenat, hřbitov je fenomenální, Anna Ticho 27/3/1894, kocour si mě přitáhl když jsem se v noci bála, že nás při obrvichru zabije padající větěv a po upocených ránech přišlo závěrečné ponoření se do tmavé noční vody v Blansku*
Kdo mě dýl neviděl říká, že je na mě něco jinak. Možná.
Je slovo prázdniny odvozené od slov prázdné dny, nebo z ruského prázdnik, tedy svátek? Jak to vidíte vy?*
Jsem šťastná* Posledních pár týdnů se trochu straním lidí a zkracuji setkání, ale to není nic proti nikomu, to se jen chce míň povídat i naslouchat a víc hladit kocouří hřbet, tak se na mě nehněvejte*
mrou, milí moji...*
