* Můj milý zelený kutlošku, hodinky Medvídka Pú ukazují, že přišel čas Tě zase trochu oprášit *
Už je tomu dlouho, co jsem se tu naposledy pozastavila a... opět se toho za nějaký ten prostor a čas odehrálo veelmi mnoho.
Snad nejvíc jsem teď žila praxí. Abych to uvedla na pravou míru, byla jsem se otrkávat v Diecézní charitě Litoměřice, konkrétně v sekci mající na starost uprchlíky. No... bylo to výtečné! Dostaly jsme se (s Terkou) do moc fajn kolektivu a stále bylo co dělat - za to jsem taakhle vděčná :). Věnovaly jsme se nějaké té nutné administrativě, navštívily cizineckou policii (kde je asi jediným úředním jazykem čeština), Integrační azylové středisko v Hoštce, azylák v Brozanech, ale úplně nejvíc času jsme trávily na uprchlické ubytovně v Litoměřicích. Lidé tam jsou opravdu milí, jen tu životní cestu jim vůbec nezávidím... Všichni už jsou v poslední fázi azylové procedury, naději na pozitiv nemají skoro žádnou... Není tedy divu, že to v tom baráčku, kde žije stále kolem 30 lidí, pěkně vře. Do toho přišla velká voda, a vzhledem k poloze ubytovny se evakuace stala nutnou. Jo jo, už jsou z nás humanitáři jedna radost!! ,)) Pat a Mat hadr :)). Vše dobře dopadlo - spodky a hrnce zabaleny a následně spolu s lidmi převezeny člunem na pevnou zem, uf :).
No, zážitků jsem plná až po uši a je mi smutno z toho, že už se tam v pondělí nevrátím... všechno je holt pomíjivé. Teď si odpočinu dva týdny ve škole, naberu sil, a pak hurááá do ostravské Vesničky Soužití! :)
Jinak jaro je tu, juchuuu!!! :))) Jen ta voda nám nějak začíná přerůstat přes hlavu... Snad je to trochu (víc) i naše vina, co myslíte...?
Už je tomu dlouho, co jsem se tu naposledy pozastavila a... opět se toho za nějaký ten prostor a čas odehrálo veelmi mnoho.
Snad nejvíc jsem teď žila praxí. Abych to uvedla na pravou míru, byla jsem se otrkávat v Diecézní charitě Litoměřice, konkrétně v sekci mající na starost uprchlíky. No... bylo to výtečné! Dostaly jsme se (s Terkou) do moc fajn kolektivu a stále bylo co dělat - za to jsem taakhle vděčná :). Věnovaly jsme se nějaké té nutné administrativě, navštívily cizineckou policii (kde je asi jediným úředním jazykem čeština), Integrační azylové středisko v Hoštce, azylák v Brozanech, ale úplně nejvíc času jsme trávily na uprchlické ubytovně v Litoměřicích. Lidé tam jsou opravdu milí, jen tu životní cestu jim vůbec nezávidím... Všichni už jsou v poslední fázi azylové procedury, naději na pozitiv nemají skoro žádnou... Není tedy divu, že to v tom baráčku, kde žije stále kolem 30 lidí, pěkně vře. Do toho přišla velká voda, a vzhledem k poloze ubytovny se evakuace stala nutnou. Jo jo, už jsou z nás humanitáři jedna radost!! ,)) Pat a Mat hadr :)). Vše dobře dopadlo - spodky a hrnce zabaleny a následně spolu s lidmi převezeny člunem na pevnou zem, uf :).
No, zážitků jsem plná až po uši a je mi smutno z toho, že už se tam v pondělí nevrátím... všechno je holt pomíjivé. Teď si odpočinu dva týdny ve škole, naberu sil, a pak hurááá do ostravské Vesničky Soužití! :)
Jinak jaro je tu, juchuuu!!! :))) Jen ta voda nám nějak začíná přerůstat přes hlavu... Snad je to trochu (víc) i naše vina, co myslíte...?
*...ať Vás sluneční paprsky hojně obemykají...*
Žádné komentáře:
Okomentovat