...uz jsem se radovala, ze je to dobre a ze to bylo jen prvni zastesknuti, ale... nejak se mi vsechno zvrtava... Ma krize steskova se zacina menit na krizi hloubkovou... Je mi ted smutno ze sebe same. Protoze vlastne ani nevim, kdo vubec jsem... Pocity, telo, myslenky, zvuky, dotyky, prostor, prazdno, pohledy, ticho, sny... ale co s tim, kdyz je to tak churave poslepovane...? Nechci pouzivat hlavu, kdyz mam citit, mluvit do prostoru jinych, snit lzive sny... ale sama sebe neposloucham... Kez by mi nekdo ukazal alespon konec te nitky, za kterou mam zacit tahat...
A dnes jsem si uvedomila, ze jsem tolik ztratila cit pro male veci... to me zneklidnilo, protoze to se stava dospelym... ale snad se mi jeste nekdy postesti videt slona v chrestysovi...
Ja tu nefnukam, spis mam v sobe hodne smutku a zmatenosti, ktera preteka a preteka... umocnena (nejen) dnesnimi sny...
A dnes jsem si uvedomila, ze jsem tolik ztratila cit pro male veci... to me zneklidnilo, protoze to se stava dospelym... ale snad se mi jeste nekdy postesti videt slona v chrestysovi...
Ja tu nefnukam, spis mam v sobe hodne smutku a zmatenosti, ktera preteka a preteka... umocnena (nejen) dnesnimi sny...
...jsou moje sny opravdu moje?...
***
3 komentáře:
Určite to stále cítiš...zase bude lepšie, oblázku*
Bix
Really amazing! Useful information. All the best.
»
I like it! Good job. Go on.
»
Okomentovat