Zátěžák byl výborný, ale psát o tom těžko... :). Slunko nás naštěstí nezradilo, chladná rána ani večery také ne (byly, byly... a dost) - no prostě jak to má v říjnu být :). A zase jsme si trochu víc propletly kořeny...*
A tak byl tento týden takový dospávací, zmatený, pomalý, rekapitulující a hospodský... Jenže zároveň přišla do mého života první řádná hodina rumunštiny. Uuuu, je to skvělé! :)) Už bych chtěla všechno umět a jet... na dlouho. I když teď nevím, něco se ve mě mate. Ale s cestou do Romanie to nemá nic společného. Ten život je tak nejasná záležitost, nepřijde Vám? Pak nemám upadat do stavů pětité schizofrenie... :)).
Přitom bych tolik chtěla být jen jedna, jistá a nezlomná jako třešnové dřevo, s kusy těla v zemi zapuštěnými a hlavou povlávající ve větru... fiiiiiiiiiiiiiiii....*
...stějně to pořád nechápu, jakto že jsem se nenarodila jako strom...
*
1 komentář:
Ale narodila :o)
Bix
Okomentovat