11. listopadu 2006

Jen tak nad překladem...

Zase jsem po pár týdnech doma. Je to moc příjemné - můžu chodit z místnosti do místnosti, koukat se z různých oken a vidět buď opadávající stromy, ulici nebo dvorek... Vážně je to jak balzám na duši. Mám to na koleji ráda, ale poslední dobou se tam cítím jak v kleci - tak se snaží moc tam nebýt. Nikdy předtím jsem si to neuvědomila, jak je pro mě důležité moci se pohybovat z místa na místo, spíš jen z místnosti do místnosti... ale je. Neumím si představit, jak se třeba cítí uprchlící na ubytovnách. Asi bych se tam zbláznila, nebo naopak úplně otupěla, jako většina z nich... Uf.

Taky už je mi líp :). To těší mě samotnou moc... zase v sobě začínám objevovat něco pěkného. Ale je to ještě křehoučké a na začátku a já doufám, že neztratím cestu... Chtěla bych to hrozně dávat ostatním. Zaslouží si to. Teď jsem jenom brala... a moc. Ale už se mi kreslí úsměvy na tváři o moc lehčeji... mruuuu :).

Tak já si jdu dolít Kofolu a pokorně se vracím ke svému podšitému Arkounovi... Toho mi byl čert dlužen, fakt! :)

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Terezko, úplně se mi po tobě zastesklo. Mrůůů. Lav jůůů...Moc

Stinka řekl(a)...

Zdenuli, hrejes... dekuji :). Taky muckam a verim v brzke setkani... povonime si nad cajem...:)

*...objimam...*