Kouzlo Jamajky...

*

...zachycené nenechavými prsty a hi-tech objektivem naší aristokratky Elisabety von Kartoffelnstadt. Už zítra. MUkafe, Praha. Přijďte :)

Kакая натура, такая культура...

V hospodě, to jo, to ještě všichni slibovali, že určitě půjdou. A vo tom žádná, že jooo...:)) A pak zase nikdo neměl prachy, tak nešli. A my s Mončou šly a bylo to úplně nejlepší, protože jsme mohly všechny členy Hm... naprosto nepokrytě a pro koncertovou chvíli zamilovaně obdivovat. A hrozně jsme si to užívaly :)). Když oni jsou tak krásní... vzdych :))). Kdyby mi bubeník hrával každé ráno k snídani představení s gumovou partou, určitě by byly mé dny ještě veselejší ;).

No, tak to jsem si trochu ulítla... krásně ulítla...:))

A pořád to teď stojí za to. Třeba v sobotu, když po moc pěkném koncertu Ensemble de Berkat nadskakovala celá Kratochvíle a každý podle svého bušil do kytary, do stolu, zpíval ostošest, usínal, omotával se vínem... a všichni propadli té divočině a bylo to vážně živelné. uuuaaaajjjjiiiiiii. Františkův mocný barytón při písni "Skoč pod to auto, chci vidět krev!" mi bude lézt do všech koutů těla ještě asi strašidelně dlouho, uuaa :).

A až na to, že jsou všichni kolem mě naprosto v pytli, tak dobrý. Takže ne dobrý. Tygra to drásat.

Odcházím k Pavlínce na svařák.

Pruhované tygří se toulá nocí

Dneska jsem byla u Michala. Přesně ve dvanáct, vedle zvonu s novým srdcem, které bilo o život. Silně, niterně, bez pochybování * Dlouho jsem měla pocit, že ten člověk vyobrazený na zvonu je Buddha. Možná, že jo.

Světla je už málo ale noci jsou přesto krátké. Je to teď takové tiché, mluvit se nechce, a o to je vše plnější.

Chybíte mi. V tichu, ve slovech, v pohledech.

Úsměv... fouk :)