Dneska jsem byla u Michala. Přesně ve dvanáct, vedle zvonu s novým srdcem, které bilo o život. Silně, niterně, bez pochybování * Dlouho jsem měla pocit, že ten člověk vyobrazený na zvonu je Buddha. Možná, že jo.
Světla je už málo ale noci jsou přesto krátké. Je to teď takové tiché, mluvit se nechce, a o to je vše plnější.
Chybíte mi. V tichu, ve slovech, v pohledech.
Úsměv... fouk :)
Žádné komentáře:
Okomentovat