"Šest miliónů srdcí vyletělo komínem... svoje malé lži si lásko dnes prominem..." Mám pocit, jako když mi bylo patnáct. Jen u tohohle alba se dokážu dostat tak autenticky zpátky, cítit, jak to v ty večery vonělo, jaké bylo světlo za oknem a na plnost stromů v parku... a cítím, že to vůbec není dobře. Komunikace poskládaná z milionu teček. Neuvěřitelně mě vyčerpává moje zarputilost šťourat se v minulosti. Nejvyšší čas říct si definitvně ne.
A vlastně to všechno dnes začalo u Sarajeva, v Sarajevu... kdy nám Peťa k Princeznám přinesl svůj krásný orientální komplet a naučil Helenku vařit voňavou kávu v překrásné džezvičce... to bylo moc příjemné.
Ono to s tím vůbec nesouvisí, ale to nevadí.
Vzpomněla jsem si přitom na Tracyho, jak u Otty Seyfanga sedí na pytlech a společně s Nimmem, Peberdym a Ringertem ochutnává výbornou kávu z celého světa... a mezitím tygr vyhlíží Lauru Luthyovou ve žlutých šatech s tygřicí po boku...
Kdo koho asi vyhlížíme?
Žádné komentáře:
Okomentovat