Simply...

Pozadí a srdce letního putování dvou medvíďat... jemné ozvěny smyčců od mechových kopců, ten brutálně až dojemně zjemnělý hlas a klavír, co má spíš zvuk hvězd... ať je opatruje *

...love them *

Co se děje v trávě

Z nebe spadla včela a o deset kroků dál jsem si lehla do mraveniště. Promiňte, zrzáčci. Mohla jsem si přeci jen lépe vybrat - uložit se za bar, na taneční parket, do kavárny, ... do místností, jejichž hranice jsou osaměle vykreslené na zemi, dnes už beze stěn, a kam mravenci nechodí. Jenže to ne, já jsem se šla natáhnout tam, kde jsme s Vendou dělaly letadlo. A čuraly. A určitě nejen my, zeď stanu vábila mnohé. Možná proto i těch mravenců je tam tolik... ti totiž doteď nemohli pochopit že už tam ten stan vlastně není. Nebo je. Jak se to vezme.

Víno není. Škoda, dala bych si. Snad jakoukoli drogu. Ještě před týdnem jsem se Páji smála. Že by si dala. No, teď už bysme byly dvě. Nakrouhám si mrkev a budu ji pomalu nitrožilně aplikovat. Oči by viděly. Juchů.

Vlastně jsem se tu jen zastavila. Už tu zase nejsem.

Čas je mým katem...

Kéž by to plynulo, ale ono to přímo peláší, pádí, uííí... rychlostí, kterou bych zakázala. Vnitřně to popírám každou vteřinu a přemýšlím o tom, jak prodloužit minuty. Nestíhám vstřebávat jen proto, abych nesklouzla o krok sama za sebe a tím někam, odkud bych se už nevyhrabala. Ale zase jaké by to asi bylo? Být sama sobě stínem...

Ještě před třemi dny jsem se nechávala objímat hlaďounkými kopci Banátu, obdivovala jejich měkkost, užívala si útočiště zelených dolíčků... potkávala krávy, koně a čekala, kdy na nás vyběhně pes. Už tam nebyl, ani ti lidé ne. I když jsme se ho bály, bylo nám tak nějak smutno, že i ta salaš už je bez života. Ale buchty i bochánky voněly u Merhautů sladce jako vloni. A Mariin černý humor se zase o rok vybrousil: "To mě ten dědek starej na tom poli loni tak naštval, že jsem ho čapla a mrštila jsem ho do toho póle. No a zlomila jsme mu tři žebra." A pak se od srdce směje :)))).

Na koleji pusto prázno, tak se člověk moří nad těma metodama sááám, úúúplně sááám... a je to příííšernýýýý... pořád jen přemýšlím jak to kde zkrouhnout a co můžu vošulit. Hm, nic. A jak mi za tím oknem prší a ty kapky tak pěkně utkvívají na tom jehličí... a pak ti mravenci na stole... a pořád tam něco lozí a člověk má na co koukat... jen ne do těch papírů :). No, studuju ráda, ale vocaď pocaď.

Mějte se famfárově a kdybyste náhodou byli v Olomouci, tak vééélký pozor na Open Konvikt! Třeba zítra Vosto5ka a hned potom Hooverphonic zadarmo, lalala :)

...už je tomu tak. Ale já mu to stejně natřu :)!