Co se děje v trávě

Z nebe spadla včela a o deset kroků dál jsem si lehla do mraveniště. Promiňte, zrzáčci. Mohla jsem si přeci jen lépe vybrat - uložit se za bar, na taneční parket, do kavárny, ... do místností, jejichž hranice jsou osaměle vykreslené na zemi, dnes už beze stěn, a kam mravenci nechodí. Jenže to ne, já jsem se šla natáhnout tam, kde jsme s Vendou dělaly letadlo. A čuraly. A určitě nejen my, zeď stanu vábila mnohé. Možná proto i těch mravenců je tam tolik... ti totiž doteď nemohli pochopit že už tam ten stan vlastně není. Nebo je. Jak se to vezme.

Víno není. Škoda, dala bych si. Snad jakoukoli drogu. Ještě před týdnem jsem se Páji smála. Že by si dala. No, teď už bysme byly dvě. Nakrouhám si mrkev a budu ji pomalu nitrožilně aplikovat. Oči by viděly. Juchů.

Vlastně jsem se tu jen zastavila. Už tu zase nejsem.