Tedy již zítra, hehe, to bude :) Lůzři vyrážejí dobývat svět :)) Tak nějak to vlastně začalo už dávno a jestli odletíme, musíme pak v Las Vegas šupem otevřít ten rum, co letí s námi - aby taky věděl, že jsme to zvládly :).
Můj obrovsky neorganizovaný pokojový chaos jsem na tajnačku narvala do skříní, včetně cetek, takže až to jednou mamka otevře, bude to průser - ale já už tady nebudu :)) Zbytek jsem nacpala do batohu, jenže moc nemám přehled co, bo můj seznam je značně chabý a slohově nerozvětvený (ten pěkný, docela pečlivě připravený jsem si zabalila v Olomouci do krabice s učením...) a do toho mě celý den "nutili" jednotliví rodinní příslušníci, ať si s něma dám víno, pak dvě... no, však víte. A proto nevím :)) Batoh s překvapením taky dobrej...
A taky jsem si řekla, že začínám žít přítomností - sama jsem si naordinovala Glasserovu realitní terapii a jdu do toho :)) Až se vrátím, budu opravdu zodpovědná a zorientovaná v tomto světě (akorát jako nevím, jestli se mám předtím zorientovat v tom svém, nebo trochu dělat, že neni... tak si předtím možná ještě vystřihnu něco málo z Freuda). Ano, jsem sociální případ, říkám to na rovinu a už se za to nestydím :) Autistům zdar!
To jsou fakt děsný kecy :)). Ale všechno to vyplývá jen z toho, že bych se sebou ráda něco (a to je kámen úrazu) udělala. Většinou to pak dopadne úplně opačně než chci, ale tady už to asi (snad!) horší být nemůže, takže tomu věřim. To joooo...:))
Nooo... a taky se mi děsně stýská po Olomouci, po všech... moc moc moc a ještě víc... ale tuhle patologickou závislost se ani nebudu snažit odstraňovat - dávejme si splnitelné a dosažitelné cíle, že ,).
Olalá, drazí moji... tož časy krásné a hladivé, objetím naplněné, dálkami voňavé a blízkostí semknuté... opatrujte se a ozývejte se... prosím...:)
Sbírejte malosti a předávejte je dál...:)
Au revoir! *
