Jeden teskný koncert za sebou, první titul v kapse a tři a půl měsíce ve Státech přede mnou. Co si z toho vzít? Sama nevím. Smutek už si nechci nosit, jen prostě sám od sebe vězí pořád moc hluboko. Moje životní pro-kletí. Do hajzlu. Vždyť si to ty lidi ani nezaslouží. A říkat si to můžu pořád dokola... svistot kruhů mezi tlapama *
A taky jeden výbornej sýr v bulce v břiše. Z Fénu. mňam.
Prázdný pohledy.
Uaaaajjjjjjíííííí.................
Sedí to u srdce.
Bolí to, i když si zuby nehty říkám, že ne. A ono jo.
A ještě dvě a půl piva.
Jenže to asi nehraje roli... česká, dobrá.
Dneska ne rum.
Těším se na léto.
A taky jsem si zrovna vzpomněla, jak mě jednou Klokánek doprovázel na Vyšehrad, na takový tichý příjemný rozhovor a cestu protkanou pruhovaným svetrem a hledícími hradbami. I v té Praze je někdy krásně...*
Léto.
Naslouchat mu... vplouvat... nebolet * Se *
1 komentář:
cink
mince pod jazykem
možná už dneska v noci
na konecrtě místních kapel v místní hospodě ve velkém oseku, prázdnej sál čtyři lidi tančí
život je tak vzácnej
řikám si
tohle vidět
tohle vidět
a umřít
cink
a dožiju se rána možná
a bude to dar
je půl čtvrtý
sedim už zas v pokoji
a nohy na stole
začínají zpívat ptáci
haleliló do ameriky!
Okomentovat