Už začínám opět vplouvat do podzimních dnů, jsem trošku blíž Olomouci a životu v ní, ale lidem stejně nějak nerozumím. Chybí mi slova a to asi proto, že občas ani není co říct. A taky co říct slovy, že. To si radši kvalitně pomlčím :). Ale na druhou stranu bych ráda všem vzkázala a úplně nejraději na ulicích vykřičela, že první se vychází a pak teprv vchází. Počet nežádoucího uvěznění jsem za ty necelé tři týdny v Čechách zažila nespočetněkrát a musím říct, že už mě to fakt dost dožírá. Vůbec ta všeobecná naštvanost a protivnost převládající v naší společnosti. Volba jednoduššího...

A zima, ta je teď ňák všude! Brrrr, trochu brzo a jsem z toho taková dost zaskočená, až rozpačitá. Že na to jsem připravená nebyla a pořád ještě nejsem. Po té poušti... Přišlo to nečekaně, jako první menstruace.

Ale i lidi se kterýma si moc ráda a dobře popovídám tu jsou, to zas jo, úplně autistická už nejsem. Přesto děkuju, že mi ten autismus tak nějak tolerujete :)*

Hledám inspiraci. A putuju za švestkovou vůní, je to dobrodružné. Touly toul...

Pojďte putovat taky!

Pojďme se smát...:)*