Už jsem úplně zapomněla psát. Myslím, že za to může moje lenost, předchozí práce a také ten prostý fejsbuk - napsat jednu větu není zas taková věda. Ale napsat tři, aby to mělo hlavu a patu, tak nad tím já už musím přemýšlet...
Pořád víc a víc si uvědomuju, kolik je v mém životě lidí, které mám moc ráda (a za něž jsem moc ráda)... ale když na to dojde, totálně selhávám. Dalo by se říct, že můj hard disk je zcela zaplněn. A já sama rozparcelovaná mezi nezanedbatelný počet lidí... Je to divný stav. V jednu chvíli jsem už měla pocit, že žiju skrze příběhy druhých a bylo to moc. Jako bych nechala rozplynout svoji vlastní identitu... (::úplně vidím, jak by to šlo zfilmovat... teda jen obraz::) Na druhou stranu, já neumím žít bez lidí... vždyť i vlci běhají ve smečkách. Hledám b-a-l-a-n-c při chůzi po laně... a lepím střepy svého ega.
...přikrčená koukám z poza houští, příště se možná odvážím dál a snad i veseleji...:)
