15. srpna 2010

Ego collision

Kofola, pivo, pivo, další pivo, víno... a pak řešit život. Myslím, že nejsem jediný lůzr, kterému se takhle občas "zadaří", ale štve mě, že jím v tomhle směru vůbec jsem... Samozřejmě chytrá jak rádio, ředitelka vesmíru, pusu prořízlou že by člověk konce nenašel a ráno jenom jedna velká černá díra a marné lepení střepů...
Neřekla jsem, co jsem chtěla. Neudělala jsem, co bych ráda udělala. Takže se bojím, co jsem vlastně celou dobu říkala a dělala (ale nekousala!)... jen vím, že jsem měla hodně velkých věcí na srdci i na jazyku, ale nikdy jsem je nedořekla. Protože jsem srab. Bojím se. Proklatě se bojím.
Snad jsem neublížila...*to je jediné, co si upřímně přeji*
Ale asi se mi i trochu ulevilo... už alespoň vím, že je to opravdu na vodě. Lepší, než to jen tušit.

***

Ve středu na cestu. Těším se. Teď už nemám pocit, že mi tam pukne srdce (i když třeba zrovna ano) a myslím si, že to bude dobré. Neutíkám, uf. Naopak, otvírám se... fjuuu, tak ještě na tom trochu zapracovat:). Měsíc je docela dobrá doba na to, abych si to v sobě ujasnila. I když včera jsem rozhodným hlasem tvrdila, že v tom jasno mám:)).

**

Asi bych si zase měla najít práci:)).

*

13. srpna 2010

(!!!)

V průběhu mého pětiminutového posezení na schodech před Vágnerem (za účelem nandání nových ušátek na sluchátka a poslechu pouličního šumu a hudby) za mnou došel dědánek, který se mě velmi mile a zúčastněne optal, jestli na něco vybírám. Tak nad tím už bych se měla zamyslet!

11. srpna 2010

Ukrajina, co zase nebyla

Protože je asi prokletá. Ale tak co už. Seřízli jsme směr a na čtyři dny se vypravili do Podyjí. Chvílema pocit jak v Itálii, Chorvatsku. Krásně to tam vonělo, šňuf*




...rozvodněná Dyje, zelené lesy, bílé skály, dotyk minulosti, výborná rulanda na Šobesu, špendlíky&ringle, Podmolí - Lukov - Čížov = *, houbové plantáže, srny přicházející s úsvitem, ostnatý drát, lážo plážo ukazatele... a hlavně UNO!!:))

5. srpna 2010

Na jazyku chuť Polárky z dětství a po tváři bruslí paprsky světla prosvítající mezi větvemi mohutných platanů... někdy je i kocovina víc než vlídná*