Nějakou dobu jsem se teď snažila kreslit, ale nešlo to, zoufale to nešlo... Ruka úplně ztuhlá, fantazie nic nekouzlila, byl to boj na všech frontách... a dneska mi to u snídaně a psaní deníku asi došlo. Já kreslit neumím. Já bych to CHTĚLA umět, ale neumím... a tak to rvu skoro přes mrtvoly a vlastně to neplodí nic dobrého.
Ale uvědomila jsem si také další věc, a to jak jsem hrozně zanedbávala psaní... slova... ne že by mi to šlo nějak extra, ale jde mi to určitě lépe než kreslení a je v tom pro mě něco mnohem přirozenějšího... Hledám teď slova, dlouho, přemítám, škrtám, ale dává mi to smysl a přináší mi to neuvěřitelnou úlevu... což je teď víc jak potřeba.
Je to fajn uvědomění...:)
A co vy, skřítci, co vás těší...?:)
Ale uvědomila jsem si také další věc, a to jak jsem hrozně zanedbávala psaní... slova... ne že by mi to šlo nějak extra, ale jde mi to určitě lépe než kreslení a je v tom pro mě něco mnohem přirozenějšího... Hledám teď slova, dlouho, přemítám, škrtám, ale dává mi to smysl a přináší mi to neuvěřitelnou úlevu... což je teď víc jak potřeba.
Je to fajn uvědomění...:)
A co vy, skřítci, co vás těší...?:)
1 komentář:
Skřítky těší obojí. Skřítku výtvarno (a taky to jde těžko a hledání přirozenosti a toho, aby to šlo samo, jako když voda teče, trvá mnoho let). A Skřítka psaní i filmy. Psaní, neb je soukromé, jde snáz. Filmy, neb jsou veřejné, jsou pod větší palbou a kritikou zvenčí i zevnitř. Taky by si přál, aby šly snadno, jak pápěří. A někdy jdou. Někdy dlouho dlouho ne. A pak zas jo. A těší je knížky, výroba a čtení. A Skřítka čtení Stínčího blogu. Vždycky pohladí a většinou zevnitř a zblízka. A mává, mávají a lehkost přejí.
Okomentovat