Půlnoční chvění

Geniální týden plný smíchu a hned po návratu opět pocit "odnikud nikam". Ptám se moc často a o to víc se odpovědi nechce. Nevím, netuším kde je to všechno zaseknutý. Napadá mě, že možná kdyby byl můj vnitřní svět třeba jen o polovinu chudší, bylo by všechno nepředstavitelně snazší. No jo, ale to jsou jen domněnky a pořád je tu padesátiprocentní šance, že třeba taky ne. A to by zas byla škoda, vysypat své fantazijní kapsičky jen tak...(...možná se ještě někdy najde ten, kdo se toho všeho tekutého zlata nebude bát dotknout a s láskou ho proplete se svým...:)

Co mě napadá dál je, že bych měla víc myslet na sebe. Zní to asi blbě, možná dost blbě, ale něco na tom bude. Nebo se míň vztahovat k ostatním... ale to už zase brousím v jiných vodách.

Je toho tolik, o čem přemýšlet... asi ale potřebuji pevnější odrazový můstek.

Nebo možná jen mocně obejmout.

(*Hana a její sestry není v tomto rozpoložení vůbec špatný film :)