Bílý králík ukázal vlevo a hodinkám se zatočila hlava

Návrat marnotratné dcery. Příjezd do rodné hroudy skoro o den později, než jsem slibovala, a pak jen na "jedno" a domů tak akorát ke snídani. No, pořád lepší čas než minule. Další z propitých, ale hlavně slovy protkaných nocí s Im, chvíli smích a pak zase pytle s kamením na zádech, které se musí odnést ještě hodně daleko... Taky notná dávka nejistoty a rozpaků, nádech chtění ale zmatek na všech frontách, pusa na rozloučenou a propastná dálka dalších dnů.

Trolejbusák se s tím cestou domů nemazal, zastávky projížděl a za jízdy jen otvíral a zavíral dveře. Musela jsem se vážně hodně smát a do toho to ráno a světlo a vůbec, jako by ani nebylo po noci a pak už jen peřina, pod kterou mi bylo děsně teplo.

...If you close the door
the night could last forever
Leave the sunshine out
and say hello to never...

Dneska jedna z nejkrásnějších cest vlakem. Nejen proto, že jsem potkala Sm a Čí, ale to světlo, TO světlo... vpíjela jsem se do zapadajícího slunce a zeleného moře občas protkaného štráfkem žluté a polehávajícími kravami. ...měla jsem sto chutí vystoupit z toho plechového přízraku, co nestaví nikde než v Macondu, a ponořit se do vší té nádhery. Tak snad co nejdřív, třeba v Bezpráví*

Pán s mašlovačkama v myší díře si pořídil novou námořnickou čepici, celý tak nějak září a dokonce i ty mašlovačky, což je po letech v tom nejšpinavějším brněnském podchodu prostě zázrak a nic míň.

Miluju pocit, když poprvé v roce odložím štrumfky a vyjdu do ulic s holýma nohama. Je to skoro jako být nahá a rozjařenost se mísí se studem, ale je v tom spousta radosti :).