Co psát, že?
Život běží na úplně jiných linkách a radši než tu zanechávat stopy pro druhé si nechávám číst pod Špiláskem, nad ránem a tak vůbec* Ale koho to zajímá?
Včera mě na tý podivný vernisážinebocotobylo v Trojce chytla ta pravá prázdninová! Vybavila se mi pohoda loňského léta a začala jsem se těšit na všechny ty víkendy, co mě čekají, na noci pod širákem, na střeše a na cestu, o které ještě nevím.
Musím se vrátit do Gruzie. Chtěla bych říct "aspoň na chvíli", ale nakrátko to nejde, to vím moc dobře, i měsíc by byl málo. Jenže kdy kdy kdy když je to jenom kavárna a pak zase kavárna a ve skulinách voní život a sny, ale v Brně...
A danke, danke schön, mein lieber, co za mnou do nebe chodíte, i z dálek pekelných jezdíte, to já mám hroznou radost a vy to víte, protože občas skáču do vzduchu jak to jen umím :). Jejdamane, vážně a nejvíc!
...za okny už se opět zdvíhá ohnivá vlna a já mu jdu pohladit oči...*
2 komentáře:
tyjo, já do Nebe chodím často, ale protože pořádně nevím, jak vypadáš, nevím ani, jestli tam jsi nebo ne. a to už jsem se u jednoho barmana z Nebe informoval, ale ten v té hromadě lidí, co tam pracujou, nemá moc jasno :)
To jo, hoši jsou trochu lost, přeci jen dvacet bab... :))
To je totiž ta ne/pravděpodobnost: čas tvých návštěv vs. mé ranní/opolední, kuchyň/bar,...:)
Ale až uvidíš Malou čarodejnici s židovskými rysy, tak jsi doma :) Možná si v tom sajgonu stihnem říct i čau :)
Okomentovat