že sis na ni mohl lehnout
nebo ti vnikla do úst
až jsi nemohl popadnout dech...
* zas a znova nasoukat pět švestek do ranečku, slzy tentokrát zamačkávat netřeba. Ádijé, drazí, zamávání a už je to pryč, neboj malá. Ze západu definitivně na východ // výdech. Několik blízkých střetnutí, vlak a zase vlak, objetí, hory (a) radosti. Popostrčení ještě o trošek, mezi kopce, kde hoří cikánské ohně, chlapi mají hrubé ruce, srnky a sýkorky jsou nejbližší sousedé a Fero ze skládky, co nám dává pitnou vodu a odhání psy, je Belmondovo odložené dvojče *
nikdy jsem nezažil pocit takové vlídnosti
ale zároveň i neústupnosti
protože Jaro znalo svou cenu...
* chvilkové vylodění se v bytě prostoupeném sluncem, klidem, kočkou, co mňouká švédsky a Švédkou, co mluví anglicky. Bayerova je můj nový Arbat, Leffe a kapůčínka na odpoledním slunci, rumy nad ránem. Škola jen tak, abych při nekonečném kafování nezapomněla, že ještě studuju, a že kávu celý život chystat netřeba. Výletní středy, být si jen spolu pro sebe a po svačince usínat v lese. A to je všetko? na hvězdárně s Marsem a Venuší nad hlavou. Praha, Olomouc, Vídeň, Leuven ~ nahlédnout, jak se mají, pohladit a zase zmizet. // ne, ona tady ani nebyla, to se ti jen něco zdálo, spi // Nemít počítač, mít čas a knihy. Sladké *
a Léto se rozpřáhlo od obzoru k obzoru
až rozkošnicky se natáhlo a přikrylo
všemi odstíny žluti a okru...
Filip Topol ~ Střepy
...a jaký byl/je váš skororok? *
* nenadálý strach a uklidňování se, že to všechno zvládneme. Pohlaď mě, já pak trochu zapomenu. Vrátila se Zu, plachá a krásná, ještě voněla dálkou a vysokýma horama. Další krabice, další schody, další byt. Apatie a radost zároveň ~ nomádství je dar i prokletí. Tmavé lesy a kopce, na konci cesty snění o hospodě a o tom, že v červenci na ni vyděláme ten milión, ruku na to. Nevydělali, zato umím perfektně vykosťovat lososy, orientuju se v raccích a vím, kde je konec světa. Naopak se ztrácím v tom, jak se jmenují moje kamarádky příjmením a na děti si asi zavedu nový notýsek, ať to ještě někde nepropálim *
Filip Topol ~ Střepy
...a jaký byl/je váš skororok? *
1 komentář:
Jestli dneska zas není úplněk řikám si, protože mám chuť ti napsat, možná proto, že zítra odjíždíme na Prostor možností a řikám si, že tam budeš chybět. A vida. Po dlouhý době novej text u tebe. A ne, úplněk není, a ta dlouhá chvíle před usnutím, který se nepovedlo byla plná uvažování, jestli se něco stalo tenhle rok nebo už loni a nebo předloni. Rok rychléhlo prošustení diářem, kdy jsem ani nezalistoval dopředu, ani dozadu, jenom ten jeden týden popsaný písmenkama a pak další a další. A děda mi píše v ímejlu, že ho překvapuje, jak to všechno rychle uteklo. No teda. A sotva jsem se ani neohřál na sluníčku, už zase klepe na dveře zima. A z každýho ročního období jeden den. Dneska už chuť mlátit hlavou do zdi, krájet se nožem na malinký kousky, nebo rozprsknout se do vzduchu, jestli to znáš. Asi že můj čas víc ovládaj druhý, než já, asi že jsem pro všechny a pro sebe ne, a co jsem chtěl já sám, jsem už skoro zapomněl a i kdyby, neměl bych na to čas, protože se vždycky najde nějaká příhodná prácička. Tak přemejšlim, jak se zítra ráno vyhnout desetihlavému davu veselých lidí natěšených na užití si léta a skupinových radovánek na nástupišti Praha - Černý most nastoupit do nějakého jiného autobusu někam úplně jinam. Tam dojdu cestou do hlubokého lesa, k velkému stromu, pod ním bude nora a do ní zalezu jako malý hlodavec a budu spát. To bude podzim.
Okomentovat