Minulý týden byl opravdu bohatý na zážitky a to jak veselé, tak smutné. Ještě jsem se z toho všeho ani nestihla vzpamatovat a přepadnout do týdne nového.
Mimo to, že je ze mě po přednáškách expert snad na všechno ,), jsme se loučili s druháky, kteří v těchto dnech odjíždí na tříměsíční zahraniční praxe, takže to bylo vážně dojemné. Loučilo se kde se dalo, ale hlavně po hospodách - to nemusím moc popisovat :). Moravské písně se hrály pěkně od podlahy, bubny duněly, prostě paráda :). No jooo, ale když přišla ta opravdová chvíle úplného loučení, tak to už se nikdo moc nesmál. Já teda vůbec :(. Odjela mi Bjetečka a přes samé slzy jsem na ní vyhrkala jen něco v tom smyslu, ať se má krásně a že jí mám moc ráda, ale asi mi nebylo rozumět. Fffuuuuu.... jsou to ale těžké chvíle v tom životě :). Pak jsem si šla na uklidnění zaplavat (v bazénu ty slzy nejsou vidět :) a někdo mě kopl do hlavy.
V sobotu, abych se třeba nenudila, jsem se vydala poznávat mnou dosud nenavštívené moravské metropole - Vizovice a Zlín. Trochu přidrzle jsem se nasáčkovala ke své spolužákyni Móně, která dělala, že jí to nevadí :)). Z Vizovic jsem viděla jen nádraží, pár potemnělých ulic a hospodu, kde už na nás čekali Mončini kamarádi (ti lidé na Moravě jsou vážně hrozně milí!:) - a to samé ještě jednou, jenom v opačném sledu. "Městskou" architekturu nemůžu hodnotit (byla tma) :). V neděli, poté, co jsme se vyvalily z pelechu a Monča uvařila moc dobrý oběd :), jsem se stále dožadovala výletu k Baťovým domkům, a tak se šlo. Moňa s krosnou, já s batohem, že si pak někde sednem, než nám pojede vlak, a budeme se vzdělávat na úterní kolokvium. Tak jsme si sedly a vlak nám ujel. A byl poslední. Tož co se dalo dělat :). Vrátily jsme se s batohama domů, nic jsme se na nenaučily, do Olomouce jsme se dokodrcaly dnes v půl dvanácté, ale to nevadí - půjdeme se uklidnit na arteterapii (jako vždy) :)).
Úúúúúú.... a jaro už začíná poletovat ve vzduchu.... juuuuuu.....:))
Žádné komentáře:
Okomentovat