Kde oči se mění ve světlo

Zážitky posledních dnů jsou tak četné, že se mi nedostává sil ani chuti je tu sáhodlouze popisovat - s příchodem krásného počasí (a zkouškového...) budu stručnější a stručnější :) Ale přeci jen...

Jsem teď 14 dní v Ostravě (zítra jedu dom) a užívám si to tu jak jen to jde :)). Ačkoli jsme tu na praxi, volného času máme víc než dost - nějak tu s námi nepočítali... podivné. Ale nevadí! :) Tož, když už jsem se ocitla v té "černé perle", byla by ostuda nejít se mrknout na Stodolní - upřímně řečeno, jestli vás nepřitahují lidi s kyblíkem gelu na hlavě, vrtící se do rytmu Míši Davida a ještě horších typů, není to nic pro vás. Ani pro mě ne, ale po těch pár pivech to přeci jen nebylo tak hrozné, i když ta hudba pořád jo.

Nejkrásnější tu byl asi víkend, kdy jsme se vydaly k naší spolužačce Verče do vesnice za Ostravu. Projely jsme se na konících, což bylo nááádherné převelice :), posedělo se a popilo u táboráku a pak sladký spánek na půdě provoněné senem... žiju z toho ještě teď :)). A taky se těším na naše kovbojské fotky, které určitě dodám, až projdou veškerými složitostmi procedury vyvolávání.
Jináč Ostrava je vcelku fajn město, jen nám pořád připadá taková jakoby "ohořelá", ale prý není :). A pozor, mají tu NEJLEPŠÍ ČESNĚČKU A DOMÁCÍ HOUSKY, co jsem kdy jedla. Musíte někdy zajet, protože kdo tohle neochutnal, nebyl :).

A ono se toho stalo ještě spoustu okolo a taky se pořád děje, ale o tom zas až potom :). Zítra se projedu přes celou republiku, tak se trochu těším, ale trochu taky ne :).

...a nebuďte líní :), vytáhněte svá bělobná těla na nějaký pořádný výlet, provětrejte kosti i hlavu... fůůůů...

Second infinity

Ve vzduchu je cítit jaro ...čmuch... Jen tak si sedět u okna a poslouchat. To co mám ráda. To co máte rádi. Co dělá pěkně. A nebolí... ten pocit za zavřenýma očima. Vzpomínám na mých sladkých patnáct, šestnáct... nebo to ještě nebylo? Hledám ty nekonečný kruhy, do vlasů zamotaný a třikrát zastřižený... ale někdy je těžký se dotknout. jen tak plyšově...*

V časové smyčce

* Můj milý zelený kutlošku, hodinky Medvídka Pú ukazují, že přišel čas Tě zase trochu oprášit *

Už je tomu dlouho, co jsem se tu naposledy pozastavila a... opět se toho za nějaký ten prostor a čas odehrálo veelmi mnoho.
Snad nejvíc jsem teď žila praxí. Abych to uvedla na pravou míru, byla jsem se otrkávat v Diecézní charitě Litoměřice, konkrétně v sekci mající na starost uprchlíky. No... bylo to výtečné! Dostaly jsme se (s Terkou) do moc fajn kolektivu a stále bylo co dělat - za to jsem taakhle vděčná :). Věnovaly jsme se nějaké té nutné administrativě, navštívily cizineckou policii (kde je asi jediným úředním jazykem čeština), Integrační azylové středisko v Hoštce, azylák v Brozanech, ale úplně nejvíc času jsme trávily na uprchlické ubytovně v Litoměřicích. Lidé tam jsou opravdu milí, jen tu životní cestu jim vůbec nezávidím... Všichni už jsou v poslední fázi azylové procedury, naději na pozitiv nemají skoro žádnou... Není tedy divu, že to v tom baráčku, kde žije stále kolem 30 lidí, pěkně vře. Do toho přišla velká voda, a vzhledem k poloze ubytovny se evakuace stala nutnou. Jo jo, už jsou z nás humanitáři jedna radost!! ,)) Pat a Mat hadr :)). Vše dobře dopadlo - spodky a hrnce zabaleny a následně spolu s lidmi převezeny člunem na pevnou zem, uf :).
No, zážitků jsem plná až po uši a je mi smutno z toho, že už se tam v pondělí nevrátím... všechno je holt pomíjivé. Teď si odpočinu dva týdny ve škole, naberu sil, a pak hurááá do ostravské Vesničky Soužití! :)

Jinak jaro je tu, juchuuu!!! :))) Jen ta voda nám nějak začíná přerůstat přes hlavu... Snad je to trochu (víc) i naše vina, co myslíte...?

*...ať Vás sluneční paprsky hojně obemykají...*