Pro Vás, moji milí, o kterých se mi dnes zdálo...:) Toto písutí je tedy hlavně pro Zdeňuli, Bertíka a jeho přátele...*
...hlavou se mi proháněly sny divoké jak kokořínské žirafy...:)
V tom snu bylo léto. Bydlela jsem v mě neznámém městě, ve velké panelakové čtvrti se spoustou jiných mladých lidí... takže to mohl být třeba nějaký kolejní kampus. Když jsem jela trolejbusem (pěkně zelenýma serpentinama), z okýnka jsem viděla slečnu, která mi hrozně připomínala Zdeňku. Vystoupila jsem a šla k ní. Měla černobílé batikované šatečky převázané šátkem a pod těma šatama se jí pěkně zakulacovalo bříško...:). Ale celá byla taková trochu jiná - měla nazrzlé vlasy a obličej pihatý... a tak jsem ji hned nemohla poznat. První poznala ona mě :). Vyrazily jsme jejím směrem a po cestě jsme vystoupaly na takovou... jako by rozhlednu, nebo most nad železnicí... to už si nedokážu přesně vybavit. Jen vím, ža to bylo celé dřevěné. A jak jsme byly navršku a pomalu šly zase k dalším schodům, které vedly dolů, někdo na nás zavolal... a za zády se nám objevil Bertík. Byla jsem překvapená, protože přicházel ze strany, kde nebyly schody, a tak jsem si moc nedovedle představit, jak se dostal nahoru. Měla jsem fakt velkou radost, protože jsem potkala svoje dva dobré kamarády, které jsem už hodně dlouho neviděla. Šli jsme si sednout do boudičky, která tam navrchu byla, a povídali si. Nebyl tam nábytek a my seděli na zemi a bylo tam hodně světla... Zdeňule nám vyprávěla, jak otěhotněla ("No, to víš, prostě jsme měli rozlučkovou párty v Ponorce a znáš toho zrzavýho typa s pětikorunou...") a byla z toho celá nešťastná. Pak říkal Betík, že už má taky děcko, a naopak vypadal úplně nejspokojeněji. Bylo mu něco mezi rokem, dvěma... Zeptala jsem se ještě na Peťuli a že ta už má mimčo také, ale prý je z toho taková rozpačitá... A do toho se tam objevil Milan, kterého jsem viděla jednou v životě. Přisedl si k nám s tím, že má jen trochu času... protože má doma dvouleté děcko a za chvíli hlídá... Dál už si to pamatuju hodně nesouvisle.
...tak nevím, jestli mě natolik ovlivnilo psaní včerejší seminárky na téma populační politika v Rumunsku za Ceausesca, nebo Vám prostě mám jen povědět, že budete mít brzy děcka... ,) .
Ale chtěla jsem Vám to říct, protože ač to vyprávění vyznívá možná spíš negativně, ten sen byl hrozně pěkný a taky jsem Vás vážně dlouho neviděla, tož jsme se setkali aspoň takto...:)
*... čmuk :o) ...*
4 komentáře:
:o) ...nemyslim, ze to vyzniva negativne... uplne se z toho usmivam! :o) treba to nebyl sen, ale deja-vu a jednou se tohle vskutku odehraje... pristi vikend pojedu do Usti na zimni stanovani, nebudes se tam potulovat take?
*
PS: citam to tu rad, jen povetsinou v tichosti, ale stale... :o)
*:o)
Mrzi mrzi, ale pristi vikend uz to bude nejhorsi a od pondeli pada zapoctova lavina... takze budu pres vikend delat vse, na co jsem mela cely semestr a prdela na to... v Olomouci :((. Bylo by to moc prijemne vytrzeni, skoda...:(
Teda, sen je legrační a asi jsme se nějak telepaticky protnuly, protože tohle téma je u mě (ač se úspěšně bráním)stále více aktuální a diskutované. Zrovna včera jsem měla rozhovor o těhotenství s Haničkou-Daňkou a mým Honzíkem. No, myslím, že v reálu bych z toho těhotenství byla asi šťastná a nadšená (což sama nechápu, ...ale kupodivu to tak cítím).
No, ale ještě to se mnou není tak hrozné. Dokážu mluvit a chvílemi i přemýšlet i o jiných tématech :o)
Ale jinak, čajovou vůni v malém tichém přátelské kruhu bych někdy dala. Co třeba po zkouškovém?
Tady u nás je nové asi hlavně to, že už zase chystáme kurz. Řešíme to ze všech stran. Nejvtipnjší na tom je, že konečně vyplouvá všechno zasuté, nesrozumitelné a vzájemně nepochopené ze Zeměkemně. Jsme za to všichni moc rádi. Myslím, že to přináší nové nádechy a radost. Učím se...
Pac a fousek
Zdendulín
Zdenuli, urcite, v unoru se za Vami musim vypravit do Prahy, takhle bysme to dal vest nemohli! :))
Okomentovat