Jsem utahaná do té míry, že místo toho, abych už teď dávno spala, sedím tady a ťukám nesmysly. Mé oči se podobají pinpongáčům. Myslím, že jsem se dostala do jakési zvláštní dimenze (stal se mi ftipný překlep - demence - to je přesné), v sobě samé doposud neobjevené. Nebo ne v takovém rozsahu. Zatím je vydefinovaná neuvěřitelnou bolestí očí (relapsy x remise), únavou, cca 14 dny skoro bez spánku, nechutenstvím a pocitem, že chci udělat ještě to a to (jenže co?!). Kristova noho, co se to děje?? Vždyť já, spaní a jídlo... to je milostný trojúhelník!! Asi mě minulý týden v Olomouci zničil natolik, že jakákoli rekonvalescence je zcela nemožná.
Ty jo, ale že to stálo za to! * Bylo to týdenní setkání celého světa, hrozně intenzivní, až se to nedalo pojmout a ještě pořád mě to tlačí na hrudníku. Fuuuuuuuu....... já nevím, kam s tím! Pořád nechápu, že jsme se dokázali tak potkat, juchuuuu :))).
Včera obsluha v čajovně na víceméně punkovém festivalu - kdo mě zná, ví, jak na tom s vařením čajů jsem a že to teda není zrovna ono. Ale dobrý, nikdo si nestěžoval a i upocení pankáči si rádi dali studené matéčko, uf :) Mě stále někdo nosil pivo, protože se to v tom vedru nedalo, víte jak, ale taky je jasné, jak to pak vypadalo... no myslím, že náš dívčí čajovnický triplet byl opravdu roztomilý a při vracení peněz prolitých čajem nečajem hodně zmatený :)
A co teprve ty věci, které teď mají přijít... musím jít spát, opavdu MUSÍM. Tak já jdu. Ale radši bych si teď lehla na matračku plovoucí po hladině rybníku a jen tak se vozila ze strany na stranu. Škoda že nemáme aspoň vanu...
PS: Ňáké náhradní oči na prodej byste doma někdo náhodou neměl...?
Žádné komentáře:
Okomentovat