Skryté světy

Vstala jsem v půl jedenácté a tak nějak nevěděla... fakt mě to v Ústí moc nebaví. Tak radši dlouho spím a sním :). Vypotácela se a ono to přišlo samo - zjištění, že v Litoměřicích, konkrétně v Severočeské galerii Výtvarného umění, probíhá výstava děl Emily a Mikuláše Medkových. Hurá hurá, změna, cesta, bič a pryč... Tož poté, co jsem "oběhla" pouze půlku věcí, co jsem potřebovala, páč zbytek kanceláří mi v průběhu léta přestěhovali (grrrr!), sedla jsem do vlaku směr fantazie, surrealismus, šílenství, dávení, fííííí......

Emila Medková - Cascade of Hair (1949)

Mikuláš Medek - Stůl projektanta věží

...a lákám lákám, přijeďte také. Je to povedené, moc moc moc. I já, přesto že jsem králem mezi laiky, alespoň malinko chápala, tušila, ale i tápala... a zase koukala trochu za roh. Po dlouhé době... to mě bavilo. Neváhejte...

Jdou jdou jdou mraky oblohou jdou...

Netušily jsme, že na letošní léto si Anglie plánuje nejvíc děšťů za posledních 20 let. Na stopu nám každý říkal že: "Takhle špatné léto si opravdu nepamatuje a že jaké to bylo loni krásné, a co teprv předloni!" A my jen přikyvovaly, páč už jsem to slyšely po páté, po desáté,... ano, s každým autem se číslo zvyšovalo. Naše cesta byla jednoznačně ve znamení deště a možná proto byla tak povedená - voda totiž smývá všechno špatné :).

Asi že jsme skoro vůbec nevěděly, jaké místo je naším cílem, stala se jím právě cesta. A z té jsme čerpaly :). Dostaly jsme se tak přesně tam, kam jsme potřebovaly. Díky tomu se nám podařilo najít i práci a to poměrně rychle, ale... kdo nebyl na jahodách, neví :). Tři dny a nikdy víc, boha, smějeme se ještě teď :)))) Ale to jen proto, že jsme měly tu možnost odejít. Uuuuuuuuuf!! Neuvěřitelné, nepopsatelné, výborná zkušenost, doporučuji všem :)). Hlavně tedy Withers Fruit Farm.

Po jahodovém nedorozumnění jsme se rozhodly, že na práci kašlem, a že budeme radši už jen cestovat. No, my jsme si tu Anglii předtím nevybraly úplně jen tak podle oka do potoka... moc dobře jsme věděly, že tam máme mnoho kamarádů = záchytných bodek :). Takže jsme jen otevřely autoatlas, naplánovaly trasu tak, aby nám to pěkně navazovalo a jely :). Ačkoli nám hodně lidí ještě v Čechách říkalo, že se v Anglii stopuje špatně, musím říct, že jako dvě holky jsme neměly sebemenší problém a opravdu to frčelo. Můžu jen doporučit. Máme asi tak milionkrát lepší zkušenost než z Čech. Opravdu už si nemyslím, že jsou Angličané uzavření a chladní. Nebo alespoň ne ti, které jsme potkaly :).

A bylo to vážně krásné. Najednou je vidět, jak dálka spojuje a jak všechno vzniká mnohem rychleji a je to o to intenzivnější... a i kdyby jen pro tu chvíli, tak to stojí za to. Nebo stálo :). Děkujem *

Obrovksé dilema přišlo v podobě cesty domů. Stop - autobus - stop - autobus - stop stop stop - naši - autobus - nevím!! Nakonec vyhrál stop. Díky radám profesionálního stopaře (především na trase GB - CZ), skoroarchitekta a milovníka dobrého jídla = ANO, A TOTO JE PROSTOR PRO VAŠÍ FANTAZII :), jsme se dostaly domů jako po másle. Stop trajekt - Beroun byl opravdu luxusní :).

ani nevím, komu za tolik neuvěřitelných chvil poděkovat. Mám ale (ne)jeden tajný tip...*

...jdou jdou jdou a nikam nedojdou...