Koupelna - počítač - postel

Štědrý den je u nás doma den velký, který si každý přebere po svém. Já sama jsem z něj třeba lehce rozpačitá... ale od té doby, co zas máme doma cvrčka, je to sranda :). I letos, přesto že ségře už to začíná tak malinko vrtat hlavou, se u nás konala velká příprava na příchod Ježíška. Spočívala v tom, že jakmile taťka odjel s Bětkou za prababičkou, začala jsem běhat po bytě a snášet všechny dárky pod stromeček. Byla to fuška - nikdo si už nepamatoval, co kam schoval a kde by ještě mohlo něco být... a tak se stalo, že jsme tam samozřejmě všechno nedali. No jo, ale jak to tam nenápadně došoupnout v průběhu večera? Dost prekérní, to vám povím. Leč povedlo se, jen Bětce je to dodnes podezřelé... nedivím se :). Kapr a řízky byly krapet studené, páč jsme to ňák nedomyslely, ale aspoň jsme nezačali hořet jako loni...

Místo toho, abych teď něco dělala do školy (třeba si aspoň sehnala materiály, ze kterých bych se mohla někdy začít učit), se jen přemisťuju od knížky do špajzu, pak do ledničky, pak zase ke knížce a večer ven. Ale musím říct, že je to docela příjemné :) Hlavně ty postelové dvanáctky... love it, need it *

A ještě vylepšit něco v sobě by to chtělo... ujasnit, vyčistit... Vnitřní vyčerpání ne a ne přejít a úplně cítím, jak nemám lidem kolem sebe vůbec co nabídnout... ale třeba ode mě nic neočekávají. Bylo by to krásné, kdyby jsme od sebe navzájem alespoň jeden den neočekávali... prožívali. Asi si to nechám dát k příštím narozeninám :).

Píská pračka a do toho zpívá Iva Bittová... zajímavé setkání. A já jsem nesmírně unavená a nemám sílu jít tu pračku vypnout.

A tak jdu spát. Sny se omotat...*