4. ledna 2008

42 : 2 = půlmaraton

Už jsem zase psala nějaký psychologický vejšplechty, ale dneska se mi je podařilo včas a vědomě smazat :) A hned je mi líp, když mi není před očima smutno... zajímavý.

Zase leden, to slovo, který mám tak ráda. Měsíc ne, ale slovo moc. Krásně zní... tak poctivě, na nic si nehraje. Skoro jako by zvonilo. Malinko. * .

A s lednem... hm, taky jako každý rok. Naneštěstí, naštětstí. Zkouškové... uuuuuiiiii, uuuueeeee, brekeke. Hrabe mi z toho ostošest, páč učit se od rána do večera o halucinacích, bludech, vobludech, depkách a mániích... To prostě musí skončit po svým. Ještě když se do toho kouknete na Dogville a čtete Murakamiho. Trochu moc smrti najednou. Ale tatínek mi koupil pěkné zvýrazňovače. Takové barevné, eh.

Mám pocit, jako bych skákala ze kry na kru a s každým skokem byla blíž nejen tomu pevnému břehu, ale i té ledové vodě... co se točí, stočí, vezme. Kéž by po břehu alespoň přeběhl vlk, jako malé ujištění...*

Někam doskákat musím, to je jisté. A třeba ani ta voda by nebyla tak nelítostná. Jen už něco vědět, to by bylo krásné.

Jsem to moc nedodržela vzhledem k té první větě, což? Ale tamto bylo ještě horší, o dost :).

Ondra s bráchou se přihlásili na půlmaraton, tlesk tlesk tlesk! :)

Žádné komentáře: