16. ledna 2008

Skácení

Andělé

Jestli vám vydám všechny svoje čerty
odejdou s nimi moji andělé

Zůstanu sám a bude mi to líto
a ptát se budu kde je naděje

A marně za mne z rozbořených zvonic
dřevěné zvony budou vyzvánět

Zelené sněhy nedosněží
andělé bílí nevrátí se zpět


*

2 komentáře:

kejklir řekl(a)...

...ano...

to je jedna z prvních, prvních a posledních. troufám si tvrdit, že tuhle snad nezapomenu. (měl jsem tam ještě slovo "nikdy", ale raději jsem ho vypustil. pro jistotu /či pro pokoru?/)

dřevěné zvony v rozbořených zvonicích, zelené sněhy a naděje...

Anonymní řekl(a)...

Pěkné, nad těmi zelenými sněhy budu muset ještě chvilku přemýšlet, ale u rozbořených zvonic jsem si hned asocioval knihu o Sudetech, co jsem si včera koupil. *Nostalgie*

Andělé bílí... hm... nad sebou na nástěnce mám připíchnutého černého od Evičky. Ještě že na barvy nehraju. Alespoň v tomto případě ne... ale ten zelený sníh mi vrtá hlavou.