Zase jsem se zasekla na mrtvym bodě, moje myšlenky si frčej na jednom jedinym riffu... na pár slovech, pocitech a momentech. Je mi smutno, protože si všechno jen těžce vybavuju. Chtěla bych si říct že už nebudu pít, ale nevěřím tomu, takže si to ani říkat nebudu. A ten alkohol stejně často hraje jen béčkovou roli... Až si jednou všechno přiznám, otevřu pak dokořán oči a zmizím. Třeba jen tak vysublimuju, jak v Roku ďábla. Do tý doby to bude zlý.
Ještě že Vás všechny mám...*
Žádné komentáře:
Okomentovat