Vyšly jsme si dnes s Pavlínkou na Třiačtyřicet slunce západů. Obě lehce nalomené v pevnostech, nechtějící trávit večer doma... Bylo to zajímavé, převelice. Asi jsme tomu ani jedna pořádně neporozuměly (v tanci čteme břídilsky), ale každá z nás si z toho něco odnesla... já osobně minimálně nějakou hřejivost, mazlivost... a zároveň prudkost, pohyb, přesvědčení. To, co mi právě teď schází.
Jsem dutina. Vypálený strom stojící u cesty. Pozoruji, oči už se mohou trochu hýbat... malinko * Občas se jen tak někdo otře, zapředu... ale jsem nastražená. Nepouštím. Dnes mě trošek zaplnilo světlo... zadní koutky, bylo to moc krásné... ale je tam pořád ještě spousta místa... Pro co, pro koho...? Hm *
Kéž bych tušila... a pohladila *
Jsem dutina. Vypálený strom stojící u cesty. Pozoruji, oči už se mohou trochu hýbat... malinko * Občas se jen tak někdo otře, zapředu... ale jsem nastražená. Nepouštím. Dnes mě trošek zaplnilo světlo... zadní koutky, bylo to moc krásné... ale je tam pořád ještě spousta místa... Pro co, pro koho...? Hm *
Kéž bych tušila... a pohladila *
Žádné komentáře:
Okomentovat