Cesta do slunce

Venku svítí slunce a je to naprosto božííí, uiiiiiiiii.... no prostě nádhera :)). Mně to fakt tak dostává... nemůžu se od té myšlenky ani pocitu ňák odtrhnout. Šlo by psát jen o tom... jak to slunce dopadá na sklo, prochází oknem, kreslí po chodnících, šimrá na tváři, nechává roztát máslo, poskakuje po vodě, tančí v záclonách, hladí střechy, kočičí hřbety, stromy, lidské hlavy sklopené k zemi... a tohle je jen zlomeček, jen taková olomoucká třpytka... která mě i tak sráží na kolena :)

Kdyby to šlo, tak si zbalím saky paky a jdu za ním... a jdu a jdu... a pak si na chvíli poležím ve vysoké trávě...

...jste od srdce zváni...