Midnight gun-battle somewhere pretty deep

Sedím u zářícího monitoru, pomalu a s rozvahou balím zbytky čokolády do lesklého obalu, pouštím si Redemption Song a přijde mi, že je to jako bych odcházela...

"Ha ha ha, zdání klame, ještě ne, holčičko, ještě Ti nepadla... Jen napínej strunky a spojuj jak to jde, přemýšlej. Tak šup, ŠUP, nečumákuj a pracuj. Seš pomalá, strašně pomalá..."

"Jo, asi jo," říká ten druhý hlas pokorně. Ale úplně tak nepodlehne tomu prvnímu, který je trochu... no, vostrej asi. Pustí si ještě melancholicky No woman no cry... protahuje to...

"Proč si pouštíš tyhle cancy, to je tak na usnutí...," odsekne naštvaně Burák, dotčen, že není zas až tak vostrej, jak by chtěl.

"Nevím...," říká upřímně Slupka. Jako dycky, že.

To vezme Burákovi vítr z plachet. Ví, že to tak je pokaždý. Prostě úplně dycky. Snaží se na tuhle odpověď připravit, ale je tak prázdná a upřímná, že ho stejně zase překvapí a on neví... Jo, on taky neví. To je ono.

Burák tedy pěknou chvíli sedí, šťourá se v nose a dělá, že tam něco usilovně hledá.

To zaujme Slupku: "Jéé, máš to?! Co hledáš, dělej, pověz, no tak mi to pověěězzz.... prosíííím... Víš, že nesnáším tajemství, kór tyhle, ty šťouravý, co je fakt musíš lovit. Pověěěz, děleeej...." A oči mu úplně svítí.

Burák po chvíli napjatého ticha výtáhne z nosu plastový, brčálově zelený model letadýlka, pohrdavě se podívá na Slupku, pak prorocky ukáže směrem k zářícímu monitoru a s lehkým kulháním odchází za vůní Karnelčiny sukničky.

Slupkovy oči pohasnou, letadýlko stejně nedostal, a tak zase usedá za monitor, pouští si I Shot The Sheriff (trochu si u toho představuje jak to pálí prakem Burákovi do zad) a opět upadá do labyrintu nekonečných keců...

"Jo jo," stihne si ještě malinko povzdechnout, než ho to znovu pohltí...