23. dubna 2008

A trochu světla bylo i na stromech

Vracela jsem se domů tou cestou, kterou jsem chodila denně z gymplu a která je pořád tak krásná. Rozkvetlá. Jen se vpíjet očima... Pozorovala jsem šneky, poslouchala slaďárny a při Sunday Bloody Sunday jsem si vzpomněla na okamžik, kdy se teta vdávala a její nastávající mi melancholicky šeptl: "Terezko, pusť mi to tam..." Nepopírám, že mi to přišlo divný jak tenkrát, tak teď.

Koncert Houpacích koní byl vlastně vedlejší. Kdyby tam nehrál. Šla jsem si pokecat s Adélkou a omrknout jejího nového šamstra :). A jo, pěknou patku má... Páje by se líbila :). A konečně, KONEČNĚ, zase přichází život. Teda... zatím spíš tak trochu, čumákuju, sonduju jak se žije, jak žijí druzí... aby mi ta socializace šla snadněji. Ale chvíli to potrvá :).

Do toho Kača že sama chlastá v Ponorce. Miluju jí :)). Hned bych si přisedla. Místo toho nealkoholický pivo a antibiotika. A taky Ústí kde mají lidi vyrážku ze životního prostředí. Občas mi přijde, že jí mají spíš ze své zakyslosti.

Chtěla bych hrozně spát, ale unavila jsem svoje tělo natolik, že už ani není schopné usnout. Divné stavy, jiné dimenze. Vnímat celým tělem, maličkosti, očima už nekonkrétně. Ne, radši spát, prosím.

Opatrujte se, drazí, a nechte se konejšit jarem *

Žádné komentáře: