Slapky boli hori boli, uajiii... nejintenzivnejsi pocit teto chvile :). Koupila jsem si predevcirem "moooc pekne" nove boty - celoplastove, specialni do kuchyne, bo neklouzou... pisou na krabici a pani se spokojene usmiva. Nase kuchyn je taky specialni, nebot se tam obcas pekne smekam ze strany na stranu :). Dokud si nedam na cumak tak neva, ale az na to jednou dojde, bude to asi ma posledni hodinka :). Aby ma uniforma nabyla uplne dokonalosti, poridila jsem si konecne i cerne kalhoty - kdyz jsem je vcera v sest rano oblekla, nasla jsem proklate velkou diru ve svu na stehne. S klenim jsem se z nich zase horko tezko vysoukala a narvala se zpet do sukne :). Jinak pouzivat slova jako oblect se a podobne uz neni moc na miste, banatske rozmery se zase asi zacinaji pomalu vracet... coz je v riti. Mela bych zacit posilat desatky do Afriky... tak trikrat denne.
Pajinko, nase letni brigadka spociva zhruba v tom samem... jaka nahoda :). Kuchyn a restaurace je mi ted take druhym domovem... chystat, sklizet, usmivat se, dolevat, uvadet, nosit piti... dobra zkusenost :). A perfektni dydzina v kuchyni, tam to jede!! :) Dneska jsem se zacvicila na bussera - nizsiho cisnika. Fakt jsem mela bobky kdo bude ten chudak, kteremu vysypu ty spinave talire do klina... nastesti nikdo, uufff. Jenom podlaha :). Buch buch buch...
Za chvili tu budeme mesic, fofr jako vzdycky. Zatim jsem stihla jen dva vetsi vylety, ale oba moc pekne. Byli jsme v dalsim narodnim parku - Bryce - nadhera. Pinie, hebounky pisek a skaly neuveritelnych tvaru... pripadala jsem si malinko jak na Machaci. To asi kvuli te vuni. Pak jsme se vydali v particce 3 Cesky a 2 Ekvadorci na maly hike tady v Zionu. Byla to sranda, ale misty docela hardcore - zdolavali jsme obrovske sutry, hop sem hop tam jako horske kozy... Pak me v jednu chvili chytla mirna vyskova hysterie a ja uz plasila, ze to teda rozhodne dolu neslezu a zubynehty se drzela skaly. Chtela jsem vrtulnik, ale nechteli mi ho zavolat :).
Lidi jsou tu vazne hrozne zajimavi :). Jsme tu neuveritelna smeska... Amici od 16 tak do 65, Cesi, Thaiwanci, Thaiky, Vietnamci, Singapourci, Jamajcani, byvali veznove, Polaci, Bulhari, Ukrajinky, Gruzinec, Brazilky, Ekvadorci, El Salvadorci a kdo vi kdo jeste... jak tak clovek zacina trochu poznavat jednotlive povahy konkretnich lidi, nestaci se divit... je to tu uplne na studii :). Ale stejne... nakolik lze asi poznat cloveka, kdyz ta komunikacni bariera je tak velka. A jeste k tomu vecer, kdyz jsme vsichni pekne vyjeti.
Tak zase priste... toz objeti hebounke jako ten pisek, co jsme se v nem brouzdali... do celeho sveta posilam :)*
Pajinko, nase letni brigadka spociva zhruba v tom samem... jaka nahoda :). Kuchyn a restaurace je mi ted take druhym domovem... chystat, sklizet, usmivat se, dolevat, uvadet, nosit piti... dobra zkusenost :). A perfektni dydzina v kuchyni, tam to jede!! :) Dneska jsem se zacvicila na bussera - nizsiho cisnika. Fakt jsem mela bobky kdo bude ten chudak, kteremu vysypu ty spinave talire do klina... nastesti nikdo, uufff. Jenom podlaha :). Buch buch buch...
Za chvili tu budeme mesic, fofr jako vzdycky. Zatim jsem stihla jen dva vetsi vylety, ale oba moc pekne. Byli jsme v dalsim narodnim parku - Bryce - nadhera. Pinie, hebounky pisek a skaly neuveritelnych tvaru... pripadala jsem si malinko jak na Machaci. To asi kvuli te vuni. Pak jsme se vydali v particce 3 Cesky a 2 Ekvadorci na maly hike tady v Zionu. Byla to sranda, ale misty docela hardcore - zdolavali jsme obrovske sutry, hop sem hop tam jako horske kozy... Pak me v jednu chvili chytla mirna vyskova hysterie a ja uz plasila, ze to teda rozhodne dolu neslezu a zubynehty se drzela skaly. Chtela jsem vrtulnik, ale nechteli mi ho zavolat :).
Lidi jsou tu vazne hrozne zajimavi :). Jsme tu neuveritelna smeska... Amici od 16 tak do 65, Cesi, Thaiwanci, Thaiky, Vietnamci, Singapourci, Jamajcani, byvali veznove, Polaci, Bulhari, Ukrajinky, Gruzinec, Brazilky, Ekvadorci, El Salvadorci a kdo vi kdo jeste... jak tak clovek zacina trochu poznavat jednotlive povahy konkretnich lidi, nestaci se divit... je to tu uplne na studii :). Ale stejne... nakolik lze asi poznat cloveka, kdyz ta komunikacni bariera je tak velka. A jeste k tomu vecer, kdyz jsme vsichni pekne vyjeti.
Tak zase priste... toz objeti hebounke jako ten pisek, co jsme se v nem brouzdali... do celeho sveta posilam :)*
Žádné komentáře:
Okomentovat