...is that absolute summer lightsomeness *

What I really miss....

...

Potřeba změnit kabátek byla již otravně vtíravá a palčivá a já jí s radostí podlehla :). Souvislost s procesem opatrného a pomalého odkládání věcí starých a otevírání se novému, který u mě již nějakou dobu probíhá, je víc jak zřejmá. Užívám si to :)

*

Už začínám opět vplouvat do podzimních dnů, jsem trošku blíž Olomouci a životu v ní, ale lidem stejně nějak nerozumím. Chybí mi slova a to asi proto, že občas ani není co říct. A taky co říct slovy, že. To si radši kvalitně pomlčím :). Ale na druhou stranu bych ráda všem vzkázala a úplně nejraději na ulicích vykřičela, že první se vychází a pak teprv vchází. Počet nežádoucího uvěznění jsem za ty necelé tři týdny v Čechách zažila nespočetněkrát a musím říct, že už mě to fakt dost dožírá. Vůbec ta všeobecná naštvanost a protivnost převládající v naší společnosti. Volba jednoduššího...

A zima, ta je teď ňák všude! Brrrr, trochu brzo a jsem z toho taková dost zaskočená, až rozpačitá. Že na to jsem připravená nebyla a pořád ještě nejsem. Po té poušti... Přišlo to nečekaně, jako první menstruace.

Ale i lidi se kterýma si moc ráda a dobře popovídám tu jsou, to zas jo, úplně autistická už nejsem. Přesto děkuju, že mi ten autismus tak nějak tolerujete :)*

Hledám inspiraci. A putuju za švestkovou vůní, je to dobrodružné. Touly toul...

Pojďte putovat taky!

Pojďme se smát...:)*

...a vsechno dozraje ve vterine, kdy se bude lamat svetlo a ticho...

* nikoli vsak samo od sebe *

Je tezke byt tu...

Schvalne jsem si nepustila zadnou hudbu, aby to bylo co nejmin zkreslene. Taky je vsude kolem tma... dvorek spi, ulice spi, lasky spi, i ten pes co ho nemam spi... a tak si bdim jen s mesicem a s temi, co zapomneli cestu domu. Ale ty ja nevidim, jen vim, ze nekde jsou. Tam dole.

Protoze ja jsem nekde uprostred. Nekde mezi dlazbou a nebem, mezi ridkou mlhou a naprostym mlikem, mezi dvema realitami. Mozna spis mezi snem a realitou. Jenze nevim co je co, kdyz to nahore, to nehmatatelne, ma pod palcem to dole, to "pevne". ...nahore, dole.... Ani ta gravitace v tomhle smeru uz nefunguje. Promrhany leta nad fyzikou, ja to dycky vedela...

Tak jen zase zatnout zuby, malinko prihmourit oci, pootevrit tu hladuckou dutinku se svetlem uvnitr a zacit znovu, skoro od zacatku (ale kdo vi ceho)... hledat. Patrat. Ptat se. Proc lidi zapomneli na uzas. A pak uz i na vsechno ostatni... a ja mezi nima. Tupe. Podlehajici. Tyhle chvile uvedomeni boli, ale jeste porad jsem moc prazdna na velky boj. Jeste to chvilku potrva a nevim, v jakych jednotkach tu chvili odmerovat. Asi na babiccinu jahodovou marmeladu, mnam.

A je 00:42, to je dobre :).

...kdyz mate srdce vsude po svete a mozek si odesel vubec neznamo kam...