14. října 2008

Je tezke byt tu...

Schvalne jsem si nepustila zadnou hudbu, aby to bylo co nejmin zkreslene. Taky je vsude kolem tma... dvorek spi, ulice spi, lasky spi, i ten pes co ho nemam spi... a tak si bdim jen s mesicem a s temi, co zapomneli cestu domu. Ale ty ja nevidim, jen vim, ze nekde jsou. Tam dole.

Protoze ja jsem nekde uprostred. Nekde mezi dlazbou a nebem, mezi ridkou mlhou a naprostym mlikem, mezi dvema realitami. Mozna spis mezi snem a realitou. Jenze nevim co je co, kdyz to nahore, to nehmatatelne, ma pod palcem to dole, to "pevne". ...nahore, dole.... Ani ta gravitace v tomhle smeru uz nefunguje. Promrhany leta nad fyzikou, ja to dycky vedela...

Tak jen zase zatnout zuby, malinko prihmourit oci, pootevrit tu hladuckou dutinku se svetlem uvnitr a zacit znovu, skoro od zacatku (ale kdo vi ceho)... hledat. Patrat. Ptat se. Proc lidi zapomneli na uzas. A pak uz i na vsechno ostatni... a ja mezi nima. Tupe. Podlehajici. Tyhle chvile uvedomeni boli, ale jeste porad jsem moc prazdna na velky boj. Jeste to chvilku potrva a nevim, v jakych jednotkach tu chvili odmerovat. Asi na babiccinu jahodovou marmeladu, mnam.

A je 00:42, to je dobre :).

...kdyz mate srdce vsude po svete a mozek si odesel vubec neznamo kam...

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

a co jsou ty dva svety? kam serdce chce bezet?