Bod zlomu

Rok tygra má na kahánku. Phi mi loni, cestou přes zasněženou a podivně ztichlou chodovskou džungli říkal, že to bude pro všechny tyhle chlupatý pruhovaný bestie těžký čas, zvlášť když jim je nějaký násobek dvanácti. Tak jsme se na sebe s Lunou podívaly, protože v těhlech věcech jsme na tom úplně stejně. Děti už trochu dávného jara.

A ne, vzešel z toho rok tuze krásný :). Perný je svým způsobem každý a tygří nebyl naštěstí nijak extra. I čínsko-vietnamská proroctví se nejspíš občas mohou utnout :).

A třeba se letos dozvím, o čem sní zajíci...*

January - checked!

* za pět dnů shlédla všech šest dílů Star Wars

* potkala (po takové době, uf!) vlka a vymetla moře brněnských kaváren

* napjatě poslechla celý sedmý díl Harryho Pottera

* vyrobila naušnice, pouzdro na tužky a naučila se plést

* nedostala jednu práci a možná našla brigádu

* podržela pár lidí a naopak
* splichtila první lasagne a druhý dort v životě

* konečně viděla Biblioteque Pascal a snové divadlo

* utříbila si myšlenky, otevřela oči a toužila po létě

* onemocněla a zase se uzdravila
* lovila prstem na mapě a velmi se podivovala
* Belgie nebo Španělsko?

...a na pozadí toho všeho je sedm okýnek z osmi zelených, johou! :)

...a toto - nově objeveno! Klip od Flying Lotus, který je tak moc kýčovitý a bizarní, až ho jeden musí mít rád :)

fss ~ ff ~ fr

Opět se vše houpe jako při plavbě na zaoceánském parníku. Místy mořská nemoc, kterou střídá chlácholivé kolébání hladivých vln a velrybích hřbetů. Pod tíhou dnů jsem si (zase tak pozdě!) uvědomila, kolik blízkých duší mám v tom svém malém rybníku, a že se vždycky vyloupnou tehdy, když je jich nejvíc třeba, aniž by však dostaly mesáž... je to podivně magický* Až mi z toho běhá mráz po zádech. A krásný, děkuju!

Jinak jsem čím dál tím víc nedisciplinovaná, ale kibicovat sama sebe mě fakt nebaví, takže si to promíjím. Teda jak v čem, ale v těch školních věcech jo, no. Dneska jsem třeba zkusila změnit studijní prostředí a šla jsem do knihovny na fildu :). Udělala jsem stejné nic jako všude jinde, ale hodnotím to pozitivně - přirozené světlo, sympatičtí lidé, krásné knihy o umění, občasné dialogy a tak vůbec. A velmi podnětné prostředí na dělání kravin, kór když se vedle mě (prý nad ruským filmem) rýpala v nose Zu :).

Na druhou stranu, čím míň toho dělám do školy, tím víc můžu číst, snažit se vyrábět nepotřebné věci a oddávat se dlouhým rozhovorům v kavárnách. Spatřuji v tom větší smysl a tak jsme si se svědomím kvit :).

No a hlavní pointa. Včera čelní setkání s MK z Květů. ...Ne, deska nám opravdu nehraje. Jak v čem? No prostě to vůbec, rozumějte, VŮBEC nehraje... Lucie a tak, však si to poslechněte. Hm hm (do vousů), to je divný, ale jo, já vám věřím, desku vám vyměním, poslechnu... já jen že si zatím nikdo nestěžoval. Třeba se lidi bojí, že? No, nebo to taky zatím nikdo neposlouchal... Smích.

Nové věnování, a prý jestli bude špatná i tahle, tak že v tom výrobci opravdu plavou.

Plavou, vážení, plavou. Tak co, máme si jako jediní zákazníci stěžovat dokonce podruhé? :)
(...asi spíš než se ponořit a splynout, že...)

Hodně pod kůží

Je tomu přesně 365 dní od státnic. Bylo to ďábelské tempo - 4 předměty za 16 dní. Poslední týden tři šoky denně a na snídani slivovice, zažít sedm západů a východů slunce za sebou, spánek od 11.00 do 14.00 a šou mohla pokračovat, olalá! Netuším, jak jsem to ustála. Myslím, že jsem opustila své tělo a pak se do něj dalšího čtvrt roku zase pomalu vracela. Sny této noci se točily kolem církevních otců, trojjedinosti boží a dalších neuchopitelných věcí. (Pamatuji si i sny, které se mi zdály noc před maturitou.) Mocná úzkost, že jestli  si něco z toho vytáhnu, můžu hodit ručník do ringu. To bylo v zasněžené Olomouci. Ráno, cestou do školy, to všude  děsně klouzalo a my se za chůze učily poslední otázky.

A já jsem tiše spoléhala na to, že štěstí bude při mně, protože jsem večer předtím potkala v podchodu tygra.

Zlatý zkouškový! :)
(s litry kávy a electro swing fever, s volností ducha - nesvatého)

To nevysvětlíš...

Tyhle noční práce mají něco do sebe. Ticho, tér za oknem, vnitřní ukolébanost, káva, čaj, káva, dech celého města na dlani, zbytek čokolády... a mnohem snazší cesta k zakousnutí se do plastových tlačítek klávesnice. Sice pořád vařím z vody, ale to už se prostě v tomhle případě nezmění. (Tak snad mi to spolknou.)

Taky se mi hrozně líbí, že se můžu jít v pyžamu zmratit na balkón a čumákovat přes temné zahrady do posledních rozsvícených oken. Ještě chvilku vydržet... a ještě malinkou, brrr. A kdybych kouřila, je to asi ještě magičtější.

Dneska se mi po docela dlouhé době zase chce. Ani nevím co konkrétně, ale to není až tak důležité.

Klaply dveře. Takhle pozdě se chodí domů? Jo, možná že jo, když pracujete na jeden a půl úvazku. Hm, tak snad mě to nikdy nepotká. Not devoted.

Ty jo, a tahle písnička... přes den nemá cenu, ale v noci mě baví. Vždycky mě tak nějak rozněžnilo to intro. A vlatně celkově, je v tom taková hezká naléhavost a přitom jemnost. Jako když dostanete pusu za ucho od někoho hodně vysokýho...

ps: a to boa, co je v tom klipu, to bych si teď moc ráda pohladila

Pod dekou

Taky je vám u doktora vždycky tak trapně? Popisovat barvu hlenu, co vám odkud teče a neteče, vymýšlet, jestli máte teplotu a jakou (což se blbě určuje, když nemáte teploměr) a prostě automaticky poskytnout spoustu divných, nechutných a navíc osobních informací jen tak, z fleku. No mě to teda problémy dělá dost. Kór když vím, že mi blbě je, nicméně jestli mám teplotu prostě nevím, asi jo, řeknu, takže hned od začátku vypadám jak simulant a péče se nekoná. Tentokrát jsem se už i trochu osmělila a řekla, že se poslední rok pravidelně dusím. Nic. Stroze vydat recept, a ty tečky (bez pohledu na moje ruce), tak to vám asi slečno něco chybí (no neke!!),  nashle. A než se naděju, stojím za dveřma a jako v mrákotách slyším říkat sama sebe, že může jít další. Tak nic,  třeba někdy jindy, až nebudem soplit úplně všichni. Aspoň že v čekárně byla předtím docela zábava.

Tak zase čaj s citrónem, jehož chuť stejně necítím, ani ničeho jinýho, a přemlouvání sama sebe, ať do té školy něco dělám, že zas tak blbě mi není. V tu chvíli je a fest :). Demotivace je maximální. No co už. Tak jaký  doporučujete při této příležitosti film? :)

(btw. včera jsem se dívala na Co žere Gilberta Grapea - DiCaprio si to dal vážně bravurně!)

Zatím to vidím na Star Wars II, ať potěším Zuz a naplním zimní kvóty.

Já se jdu zababušit... A jak souladíte s novým rokem vy, drazí? :)

Not only winter inspiration, but...:)

...konečně jsem udělala pár změn, ke kterým jsem se do-šťou-chá-va-la už ták dlouho. Některé z nich jsou vnitřní a poznáte je až časem. Snad :). Nicméně jak je vidno, proběhly i změny vnější a jsem s nimi tedy dost spokojená :). Zimní čarokrásnost... ačkoliv se obávám, že při mé zdejší "aktivitě" tu bude ještě v létě. A proč ne :). Začínám tedy křehce, tak jako se třpytí sníh a plavou labutě...

*svanur~snjór~þögn~ljós*

s křížkem Po Funuse ~ 2011

Se zpožděním, za které by se nemusely stydět ani České dráhy, ale řekla jsem si, že lepší pozdě než vůbec...:)

Tak ať je takový, jaký si jen přejete! :)

bozk*