Tyhle noční práce mají něco do sebe. Ticho, tér za oknem, vnitřní ukolébanost, káva, čaj, káva, dech celého města na dlani, zbytek čokolády... a mnohem snazší cesta k zakousnutí se do plastových tlačítek klávesnice. Sice pořád vařím z vody, ale to už se prostě v tomhle případě nezmění. (Tak snad mi to spolknou.)
Taky se mi hrozně líbí, že se můžu jít v pyžamu zmratit na balkón a čumákovat přes temné zahrady do posledních rozsvícených oken. Ještě chvilku vydržet... a ještě malinkou, brrr. A kdybych kouřila, je to asi ještě magičtější.
Dneska se mi po docela dlouhé době zase chce. Ani nevím co konkrétně, ale to není až tak důležité.
Klaply dveře. Takhle pozdě se chodí domů? Jo, možná že jo, když pracujete na jeden a půl úvazku. Hm, tak snad mě to nikdy nepotká. Not devoted.
Ty jo, a tahle písnička... přes den nemá cenu, ale v noci mě baví. Vždycky mě tak nějak rozněžnilo to intro. A vlatně celkově, je v tom taková hezká naléhavost a přitom jemnost. Jako když dostanete pusu za ucho od někoho hodně vysokýho...
ps: a to boa, co je v tom klipu, to bych si teď moc ráda pohladila
1 komentář:
noční práce jsou nejlepší, když se všechno ztiší. zelenej blog je super. a brzy se uzdrav.
Okomentovat